Žlázokřídlecovití

Jak číst taxoboxŽlázokřídlecovití
Chybí zde svobodný obrázek
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádletouni (Chiroptera)
Podřádnetopýrotvaří (Yangochiroptera)
Nadčeleďnetopýrovci (Vespertilionoidea)
Čeleďžlázokřídlecovití (Cistugidae)
Lack, Roehrs, Stanley, Ruedi & Van Den Bussche, 2010
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žlázokřídlecovití (Cistugidae) představují malou čeleď netopýrů.

Systematika

Současný systém letounů považuje čeleď žlázokřídlecovitých za součást podřádu netopýrotvaří (Yangochiroptera) a nadčeledi netopýrovci (Vespertilionoidea). Jsou známy pouze dva žijící druhy, utvářející monotypický rod Cistugo:[1]

  • Cistugo lesueuri Roberts, 1919
  • Cistugo seabrae Thomas, 1912 – netopýr angolský

Podle některých názorů je C. lesueri považován za pouhý poddruh či populaci C. seabrae.[2]

Podobně jako létavcovití (Miniopteridae) byli žlázokřídlecovití dlouhodobě vedeni coby součást čeledi netopýrovití (Vespertilionidae), konkrétně jako příslušníci početného rodu Myotis.[3] Molekulárně-fylogenetická studie z roku 2010 nicméně silně podpořila jejich osamostatnění v rámci samostatné čeledi.[4] Patrně jde o vývojově starou linii, jejíž doba divergence byla odhadnuta na asi 43 milionů let, tedy do středního eocénu.[5]

Cytogeneticky se žlázokřídlecovití od netopýrů rodu Myotis odlišují mj. jedinečným karyotypem, jenž činí 2n = 50 chromozomů.[4]

Popis

Žlázokřídlecovití jsou malí netopýři, kteří dosahují velikosti 32 až 36 mm a hmotnosti přibližně 4 g.[4] Jejich zvláštním znakem jsou pupínkovité žlázy, jež vyrůstají na křídlech, ale které mizí u muzejních vzorků. Lebka je ve srovnání s netopýry rodu Myotis méně klenutá, tragus je dlouhý a úzký, ale nikoli ostře zašpičatělý. Čenich je protáhlý, oči nevýrazné. Celkový zubní vzorec činí 2.1.3.33.1.3.3 = 38 zubů, tedy podobně jako v případě rodu Myotis. Zuby kombinují znaky pozorované u různých dalších skupin netopýrů. První dva premoláry v horní čelisti jsou znatelně zmenšené.[2][5]

V současnosti je výskyt žlázokřídlecovitých omezen na region jižní Afriky, jižně od 15° jižní šířky.[4] Žijí v suchých savanových a polopouštních oblastech, typicky však v blízkosti vodního zdroje. Živí se hmyzem, který sbírají ve vzduchu i z listí.[3][5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ žlázokřídlecovití [online]. BioLib [cit. 2023-03-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b HAPPOLD, M.; HAPPOLD, D. C. D. Hadgehogs, shrewes and bats. In: Mammals of Africa. London; New Delhi; New York; Sydney: Bloomsbury Natural History, 2013. ISBN 978-1-4081-2254-9, ISBN 978-1-4081-8993-1. S. 685. (anglicky)
  3. ↑ a b FELDHAMER, George A. & kol. Mammalogy – Adaptation, Diversity, Ecology. 4. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2015. S. 311. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d LACK, Justin B.; ROEHRS, Zachary P.; STANLEY, Craig E. Molecular phylogenetics of Myotis indicate familial-level divergence for the genus Cistugo (Chiroptera). Journal of Mammalogy. 2010-08-16, roč. 91, čís. 4, s. 976–992. Dostupné online [cit. 2023-03-02]. ISSN 0022-2372. DOI 10.1644/09-MAMM-A-192.1. (anglicky) 
  5. ↑ a b c ZIMA, J.; MACHOLÁN, M. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0. OCLC 1323328248 S. 300–301. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Žlázokřídlecovití na Wikimedia Commons
  • Taxon Cistugidae ve Wikidruzích
Identifikátory taxonu