Aton

Aton v hieroglyfickém zápisu

Aton (v egyptštině „jtn“, vyslovováno snad „játi(n)“,^[1] v překladu z egyptštiny „Sluneční koule“, méně přesně „Sluneční kotouč/disk“) byl ve starověkém Egyptě pojem doložený od 3. tisíciletí př. n. l.^[2] pro Slunce jako fyzický jev – označuje jej jako viditelné nebeské těleso^[3] způsob existence, projevování se a manifestace^[4] slunečních bohů. Na významu získal v době 18. dynastie: za vlády Thutmose IV. je už považován za samostatného boha^[5] a panovník Amenhotep IV./Achnaton jej v rámci své radikální reformy učinil středem teologické nauky s výraznými teokratickými a současně monoteistickými tendencemi.

Toto náboženství, moderními badateli někdy označované jako Atonismus, bylo prosazováno jako náboženství státní;^[4] dosavadní tradiční náboženství bylo přibližně od druhé poloviny Achnatonovy vlády záměrně pronásledováno a popíráno.^[6] Aton v něm vystupuje jako jediný bůh, stvořitel a udržovatel života a všeho jsoucího, jako nadpozemský, ale přesto skutečný král světa, jehož zosobněním na zemi a jediným prostředníkem je Achnaton. Ten také nepochybně byl jediným tvůrcem celého systému. Své představy explicitně naučnou formou vyjádřil v Chvalozpěvu na Slunce, který je pokládán za jedno z nejpůsobivějších děl staroegyptského písemnictví. Nedlouho po králově smrti jeho učení zaniklo a v Egyptě byla provedena restaurace předchozích poměrů; důsledky reformy nicméně „zanechaly hluboké jizvy v kolektivním povědomí jeho obyvatel“^[7] a vedly k zásadní trvalé proměně jejich světového názoru a pojetí vztahu mezi bohy a lidmi.^[6]

Atonovo jméno

Od samého počátku Achnatonovy vlády byl Aton představován jako nová forma univerzálně chápaného slunečního boha – jeden z jeho projevů zdůrazňující jeho pojetí jako stvořitele a dárce života.^[2] Výrazem toho se stalo nové složité jméno boha, jen o málo později uzavřené do dvou královských kartuší, které je v podstatě teologickým výkladem nového kultu:

V překladu: „Ten, který žije, Re-Harachtej, který se raduje na horizontu“ „ve svém jménu Světlo (= Šu), jenž je ve slunci (= Atonu).“^[8]

Přibližně po polovině vlády, už po přestěhování královského dvora do Achetatonu a v souvislosti s později se stále stupňující radikalizací Achnatonova přístupu ke vztahu nového a tradičního náboženství, bylo Atonovo jméno změněno:

V překladu: „Ten, který žije, Re, vládce horizontu, který se raduje na horizontu“ „ve svém jménu Rea-otce, který se vrátil jako slunce (= Aton),“^[9] případně „Ten, který žije, Re, vládce horizontu, který se raduje na horizontu“ „ve svém jménu Záření, které vychází ze slunce (= Atona).“^[10]

Ikonografie

Jako samostatný bůh byl Aton z počátku zobrazován podobně jako ostatní sluneční bohové, tj. v antropomorfním pojetí jako muž s hlavou sokola ozdobenou slunečním kotoučem.^[3] Krátce po začátku Achnatonovy vlády ovšem přijal novou a zcela ojedinělou podobu, záměrně oproštěnou od jakéhokoli antropomorfismu – podobu sluneční koule^[11] s mnoha paprsky vyjadřujícími záplavu slunečního světla. Jediným symbolickým prvkem tohoto pojetí byly ruce, jimiž byly paprsky zakončeny: Aton se jimi dotýká panovníka a královny, přidržuje jimi u nosů královského páru hieroglyfický znak anch jako vyjádření daru života a přijímá jimi obětiny, čímž je vyjadřován princip „oživujícího světla“ jako základního a vlastně jediného určujícího Atonova rysu. V souladu s koncepcí Atonova panování je zobrazení sluneční koule ve spodní části doplňováno ureem, často i se znakem anch.^[11]

Takto pojaté vyobrazení bylo možné podat pouze plošně, nikoli trojrozměrně, což znamenalo, že atonismus na rozdíl od dosavadní tradice nepřipouštěl kultovní obrazy.^[11] Vyjadřovalo se tak nejspíše Achnatonovo přesvědčení, že „obrazy vznikaly a zanikaly, ať byly ze sebevzácnějšího a sebeodolnějšího materiálu. Jediným věčným… byl (jen sám) Aton, který se každý den znovu rodí – původce všeho.“^[12] Předmětem uctívání proto může být pouze Aton sám – Slunce jako viditelný fyzický objekt.^[13]

Aton v současnosti

Podobně jako mnoho dnes již zaniklých náboženství je i uctívání Atona objektem snah o obnovení starých náboženství. V tomto případě se jedná o specifickou formu kemetismu, tzv. atonistický kemetismus.

Aton v literatuře

Finský spisovatel Mika Waltari v době 2. světové války popsal Achnatonovu vládu, reformy a Atonův kult v historickém románu Egypťan Sinuhet.

Odkazy

Reference

* MATULA, Miloš; "Achnaton a Nefertiti, faraoni Slunce". Praha: Nakladatelství MM Production, 2010, ISBN 9788090455603

Související články

• Amarnské období
• Chvalozpěv na Slunce
• Sluneční kult ve starověkém Egyptě

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Aton na Wikimedia Commons
• Starověký Egypt – Achnatonova náboženská revoluce

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Egyptští bohové
Osmero	Amon • Amaunet • Heh • Hauhet • Kuk • Kauket • Nun • Naunet
Devatero	Atum • Šu • Tefnut • Geb • Nút • Usir • Eset • Sutech • Nebthet
Aken • Aker • Achty • Amentet • Amenre • Amemait • Am-Heh • Anat • Andžety • Anput • Anti • Anuket • Anup • Apet • Apis • Apop • Aš • Aštoret • Aton • Ba-pef • Babi • Banebdžedet • Bat • Bata • Bastet • Behdetej • Benu • Bes • Cenenet • Dedun • Dua • Duamutef • Dunanuej • Fetektej • Gerh • Ha • Hapi (bůh záplav) • Hapi (syn Hora) • Harachtej • Haremachet • Hathor • Hatmehit • Hededet • Hedžhotep • Heka • Heket • Hemen • Hemsut • Hermanubis • Herišef • Hesat • Hor • Huh • Chentiamenti • Cheprer • Chnum • Chonsu • Ihi • Imhotep • Imset • Inmutef • Isdes • Jah • Jat • Kadeš • Kamutef • Kebehsenuf • Kebhut • Kematef • Maat • Mahes • Mandulis • Medžed • Mefdet • Mehen • Mehet • Mehetveret • Menhit • Menket • Merseger • Mert • Mešent • Min • Moncu • Mut • Nechbet • Neit • Neper • Niau • Onhuret • Osmero • Pachet • Pataikos • Ptah • Re • Renenutet • Rešef • Rutej • Sah • Sachmet • Satet • Selket • Sep • Serapis • Seret • Sešet • Sia • Sobek • Sokar • Sopd • Sopdet • Sopdu • Šaj • Šed • Šesmu • Tait • Tatenen • Tenemu • Tenenet • Thovt • Tveret • Vadžet • Veneg • Venvet • Vepvovet • Verethekau • Vosret
Seznam bohů • Kategorie