Bernardino Rivadavia
| Bernardino Rivadavia | |
|---|---|
 | |
| Narození | 20. května 1780 Buenos Aires |
| Úmrtí | 2. září 1845 (ve věku 65 let) Cádiz |
| Alma mater | Colegio Nacional de Buenos Aires |
| Povolání | politik a diplomat |
| Politická strana | Strana Jednoty |
| Choť | Juana del Pino |
| Rodiče | Benito Rivadavia |
| Příbuzní | Santiago Rivadavia (sourozenec) |
| Funkce | prezident Argentiny (1826–1827) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bernardino de la Trinidad González Rivadavia y Rivadavia (20. května 1780, Buenos Aires – 2. září 1845, Cádiz, Španělsko) byl argentinský státník a první prezident Argentiny.
Život
Rivadavia se narodil v Buenos Aires v roce 1780. Aktivně se účastnil odporu vůči britské invazi v roce 1806 a v Květnové revoluci směřující k nezávislosti Argentiny v roce 1810. V roce 1811 se stal významným účastníkem vládnoucího triumvirátu jako ministr státní pokladny a ministr války. Až do svého konce v říjnu 1812 se tato vláda zaměřila na tvorbu silné ústřední správy, zmírnění vztahů se Španělskem a organizaci armády.
Rivadavia byl později vyslán do Evropy, aby se pokusil zlepšit vztahy Argentiny s Anglií a Španělskem. Vrátil se o šest let později, v květnu 1821. V červnu téhož roku byl jmenován ministrem vlády guvernéra Martina Rodrígueze. Následujících pět let využíval svůj silný vliv pro rozvoj města Buenos Aires, často na úkor ostatní Argentiny. Za jeho působení se postavili prostorné bulváry, školy, dlážděné a osvětlené ulice. Založil univerzitu v Buenos Aires.
8. února 1826 byl zvolen prvním prezidentem Argentiny. Během svého vládnutí založil několik muzeí, a rozšířil národní knihovnu. Jeho vláda však měla řadu problémů. V první řadě to byla válka s Brazílií o území současného Uruguaye, pak silná opozice regionálních správ. Konfrontován s hrozbou otevřeného povstání byl nucen podat 29. června 1827 demisi a později, v roce 1829, byl dokonce nucen odejít do exilu. V roce 1834 se vrátil, aby čelil svým politickým oponentům, ale byl znovu vyhnán do exilu. Odešel nejprve do Brazílie a pak do Španělska, kde i zemřel. Jedním z jeho posledních přání bylo, že jeho ostatky nesmí být nikdy přeneseny zpět do Buenos Aires.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bernardino Rivadavia na slovenské Wikipedii.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bernardino Rivadavia na Wikimedia Commons - Biografie na Tofo Argentina
| Prezidenti Argentiny | |
|---|---|
| Bernardino Rivadavia (1826–1827) • Vicente López y Planes (1827) • Justo José de Urquiza (1854–1860) • Santiago Derqui (1860–1861) • Juan Esteban Pedernera (1861) • Bartolomé Mitre (1862–1868) • Domingo Faustino Sarmiento (1868–1874) • Nicolás Avellaneda (1874–1880) • Julio Argentino Roca (1880–1886) • Miguel Juárez Celman (1886–1890) • Carlos Pellegrini (1890–1892) • Luis Sáenz Peña (1892–1895) • José Evaristo Uriburu (1895–1898) • Julio Argentino Roca (1898–1904) • Manuel Quintana (1904–1906) • José Figueroa Alcorta (1906–1910) • Roque Sáenz Peña (1910–1914) • Victorino de la Plaza (1914–1916) • Hipólito Yrigoyen (1916–1922) • Marcelo Torcuato de Alvear (1922–1928) • Hipólito Yrigoyen (1928–1930) • José Félix Uriburu (1930–1932) • Agustín Pedro Justo (1932–1938) • Roberto María Ortiz (1938–1942) • Ramón Castillo (1942–1943) • Pedro Pablo Ramírez (1943–1944) • Edelmiro Julián Farrell (1944–1946) • Juan Perón (1946–1955) • Eduardo Lonardi (1955) • Pedro Eugenio Aramburu (1955–1958) • Arturo Frondizi (1958–1962) • José María Guido (1962–1963) • Arturo Umberto Illia (1963–1966) • Juan Carlos Onganía (1966–1970) • Roberto Marcelo Levingston (1970–1971) • Alejandro Agustín Lanusse (1971–1973) • Juan Perón (1973–1974) • Isabel Martínez de Perón (1974–1976) • Jorge Rafael Videla (1976–1981) • Leopoldo Galtieri (1981–1982) • Reynaldo Bignone (1982–1983) • Raúl Alfonsín (1983–1989) • Carlos Menem (1989–1999) • Fernando de la Rúa (1999–2001) • Ramón Puerta (2001) • Adolfo Rodríguez Saá (2001) • Eduardo Camaño (2001–2002) • Eduardo Duhalde (2002–2003) • Néstor Kirchner (2003–2007) • Cristina Fernández de Kirchner (2007–2015) • Mauricio Macri (2015–2019) • Alberto Fernández (od 2019) • Javier Milei (od 2023) | |
