Carl Gustaf Verner von Heidenstam

Carl Gustaf Verner von Heidenstam
Narození6. července 1859
Olshammar
Úmrtí20. května 1940 (ve věku 80 let)
Övralid
Místo pohřbeníÖvralid (58°36′26″ s. š., 14°56′35″ v. d.)
Povoláníspisovatel, básník a malíř
OceněníNobelova cena za literaturu (1916)
Velká cena Devíti (1916)
čestný doktor Univerzity v Heidelbergu
Goethe Medal for Art and Science
Manžel(ka)Emilie von Heidenstam (1880–1893)
Olga Wiberg
Greta Sjöberg
Partner(ka)Kate Bangová
Ellen Belfrage
DětiNils Belfrage
RodičeGustaf von Heidenstam[1] a Charlotta Magdalena von Rütterskjöld[1]
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carl Gustaf Verner von Heidenstam (6. července 1859, Olshammar, Örebro – 20. května 1940, Övralid, Östergötland) byl švédský prozaik a básník, člen Švédské akademie, ústřední postava švédského novoromantismu, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1916[2].

Život

Heidenstam se narodil jako syn důstojníka a potomek staré šlechtické rodiny . Studoval na malířské akademii ve Stockholmu, ale kvůli tuberkulóze musel studium ukončit. Podnikl pak dvě dlouhé zdravotní a vzdělávací cesty do jižní Evropy a na Blízký východ, v Římě a v Paříži studoval malířství, dlouho žil v cizině, zejména ve Švýcarsku, kde se seznámil s Augustem Strindbergem (jejich korespondence ukazuje na oboustranně hluboký vliv). V literárním vývoji Švédska byl vůdčí osobností nastupující nové generace básníků z konce 19. století, která se snažila o renesanci romantických prvků proti převládajícímu naturalismu. Jeho básnická sbírka Vallfart och vandringsår (Pouť a léta toulek) z roku 1888 znamenala nástup novoromantismu ve švédské literatuře. Radostné ladění svých veršů, fantazii a idealizaci použil Heidenstam jako zbraň proti dobové naturalistické tvorbě. Ve svých prózách pak uplatňoval nacionální patos, patriotismus, oslavu bojovného ducha lidu a idealizaci historie, přesvědčivě zachytil charakteristiky švédského národního života, vyjádřil lásku k rodné zemi a nadšený obdiv pro její přírodu.

Roku 1912 se Heidenstam stal členem Švédské akademie a v roce 1916 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… jako uznání jeho významu jako vedoucí osobnosti nové éry ve švédské literatuře“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Literární dílo

Carl Gustaf Verner von Heidenstam, obraz Oscara Björcka.

Básně

  • Vallfart och vandringsår (1888, Pouť a léta toulek), svým radostným laděním a romantizující idealizací se sbírka stala programovým spisem v boji proti vládnoucímu naturalismu. Sbírka vyniká orientálními motivy, hýřivými barvami, dekorativností, metaforami i nezvykle osobním tónem.
  • Dikter (1895, Básně), monumentální a oslavná lyrika,
  • Ett folk (1902, Lid), patrioticky laděná básnická sbírka,
  • Nya dikter (1915, Nové básně),
  • Sista dikter (1942, Poslední básně), posmrtně vydaná nerýmovaná lyrika rezignovaného i moudrého stáří.

Prózy

  • Från Col di Tenda till Blocksberg (1888, Z Col di Tenda do Blocksbergu), cestopisné skici.
  • Renässans (1899, Renesance), literární manifest, shrnutí novoromantického programu.
  • Endymion (1899), román s exotickými motivy muslimské kultury,
  • Pepitas bröllop (1890, Pepitina svatba), polemická satira obhajující novoromantický program (společně s Oscarem Levertinem).
  • Hans Alienus (1892), velký fantaskní ideový román s krásnými básnickými vložkami,
  • Karolinerna (1897-1898, Karolíni), cyklus povídek z doby národního ponížení za vlády Karla XII., kde autor rozvinul téma zocelení a zušlechtění národa válkou a oběťmi.
  • Sankt Göran och draken (1900, Svatý Jiří a drak), román,
  • Heliga Birgittas pilgrimsfärd (1901, Pouť svaté Brigity), román,
  • Skogen susar (1904, Les šumí), román,
  • Folkungaträdet (1905-1907, Strom Folkungů), dvoudílný historický román,
  • Proletärfilosofiens upplösning (1911, Rozklad a pád proletářské filosofie),
  • När kastanjerna blommade (1941, Když kvetly kaštany), posmrtně vydané paměti.

Česká vydání

  • Endymion, B. Kočí, Praha 1916-1917, dva díly
  • Pouť svaté Brigity, Jan Otto, Praha 1917, překlad M. A. Pešková
  • Karolíni, Stýblo, Praha 1917-1918, překlad Viktor Šuman, dva díly
  • Endymion, B. Kočí, Praha 1921-1922, překlad Jan Dlabač
  • Rozklad a pád proletářské filosofie, Družstvo přátel Studia, Praha 1920, překlad Emil Walter
  • Rozklad a pád proletářské filosofie, Ladislav Kuncíř, Praha 1923, překlad Emil Walter
  • Pouť svaté Brigity, Ladislav Kuncíř, Praha, 1929, překlad Emil Walter
  • Svatý Jiří a drak, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1938, přeložil a úvodem opatřil Oldřich Heidrich

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b C G Verner Heidenstam, von. Dostupné online.
  2. ↑ Verner von Heidenstam Swedish author – Encyclopaedia Britannica. ]

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Carl Gustaf Verner von Heidenstam na Wikimedia Commons
  • Autor Carl Gustaf Verner von Heidenstam ve Wikizdrojích
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Carl Gustaf Verner von Heidenstam
  • Nobel Prize bio
  • (anglicky) https://web.archive.org/web/20060903113106/http://kirjasto.sci.fi/heidenst.htm
  • (švédsky) Nobelpristagare från Sverige: Verner von Heidenstam
  • (švédsky) Carl Gustaf Verner von Heidenstam
Nositelé Nobelovy ceny za literaturu

Sully Prudhomme (1901) • Theodor Mommsen (1902) • Bjørnstjerne Bjørnson (1903) • Frédéric Mistral / José Echegaray (1904) • Henryk Sienkiewicz (1905) • Giosuè Carducci (1906) • Rudyard Kipling (1907) • Rudolf Eucken (1908) • Selma Lagerlöfová (1909) • Paul von Heyse (1910) • Maurice Maeterlinck (1911) • Gerhart Hauptmann (1912) • Rabíndranáth Thákur (1913) • Romain Rolland (1915) • Verner von Heidenstam (1916) • Karl Gjellerup / Henrik Pontoppidan (1917) • Carl Spitteler (1919) • Knut Hamsun (1920) • Anatole France (1921) • Jacinto Benavente (1922) • William Butler Yeats (1923) • Władysław Reymont (1924) • George Bernard Shaw (1925)

1901–1925 • 1926–1950 • 1951–1975 • 1976–2000 • 2001–současnost
Autoritní data Editovat na Wikidatech