Francis Seymour-Conway, 1. markýz z Hertfordu

Francis Seymour-Conway, 1. markýz z Hertfordu

Narození	5. července 1718 Londýn
Úmrtí	14. června 1794 (ve věku 75 let)
Alma mater	Etonská kolej
Povolání	diplomat a politik
Ocenění	Podvazkový řád
Choť	Isabella Seymour-Conway, Countess of Hertford (od 1741)^[1]^[2]
Děti	Francis Seymour-Conway, 2. markýz z Hertfordu^[1] Lord Henry Seymour Lord Robert Seymour^[1] Hugh Seymour^[1] Lord George Seymour^[1] unknown daughter Seymour-Conway^[3] … více na Wikidatech
Rodiče	Francis Seymour-Conway, 1st Baron Conway^[1] a Charlotte Shorter^[3]^[1]
Příbuzní	Henry Seymour-Conway^[1] (sourozenec) Francis Seymour-Conway, 3. markýz z Hertfordu^[1] a Henry Augustus Seymour^[3] (vnoučata)
Funkce	Člen irské Tajné rady
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Francis Seymour-Conway, 1. markýz z Hertfordu (Francis Seymour-Conway, 1st Marquess of Hertford, 1st Earl of Hertford, 1st Earl of Yarmouth, 1st Viscount Beauchamp of Hache, 2nd Baron Conway) (5. července 1718, Londýn, Anglie – 14. června 1794) byl britský diplomat, dvořan a politik ze šlechtického rodu Seymourů. Během své kariéry byl vyslancem ve Francii, místokrálem v Irsku a dlouholetým nejvyšším komořím. V roce 1756 obdržel Podvazkový řád a v roce 1793 získal titul markýze z Hertfordu. Jeho synové se uplatnili u dvora, v diplomacii, armádě a námořnictvu, zasedali také v Dolní sněmovně. Vytvořili rekord v dlouhé historii britského parlamentu, protože žádné jiné rodině se nepodařilo, aby šest sourozenců zasedalo v Dolní sněmovně.

Kariéra

Pocházel z vedlejší linie vévodů ze Somersetu, narodil se v Londýně jako syn Francise Seymoura, 1. barona Conwaye (1679-1731), který již v roce 1699 přijal jméno Seymour-Conway, po matce Charlotte Shorter byl synovcem dlouholetého premiéra Roberta Walpola. Po otci zdědil titul barona (1731), poté absolvoval kavalírskou cestu po Francii a Itálii, do Sněmovny lordů vstoupil po dosažení zletilosti v roce 1739. V roce 1750 byl povýšen na hraběte z Hertfordu (tento titul užíval již v 16. století Edward Seymour, 1. vévoda ze Somersetu) a v letech 1751-1766 byl lordem komořím Jiřího II. a Jiřího III.. V roce 1755 se měl stát vyslancem v Paříži, ale kvůli neznalosti francouzštiny z tohoto jmenování sešlo. V roce 1756 získal Podvazkový řád.

Nakonec se vyslancem v Paříži stal po skončení sedmileté války (1763-1765), od roku 1763 byl zároveň členem Tajné rady. V letech 1765-1766 byl místokrálem v Irsku, kde vlastnil statky v Ulsteru jako dědictví po rodu Conway a již od roku 1750 byl členem irské Tajné rady. Po návratu z Irska zastával dlouhodobě nejvyšší posty u dvora, byl nejvyšším štolbou (1766) a nejvyšším komořím (1766-1782 a 1783). Po nástupu Pittovy vlády odešel do ústraní a v roce 1793 získal titul markýze z Hertfordu.

Rodina

V roce 1741 se oženil s Isabelou Fitzroy (1726-1782), dcerou 2. vévody z Graftonu. Z jejich manželství pocházelo třináct dětí, sedm synů a šest dcer. Dcery Anne (1744-1784) a Sarah (1747-1770) se provdaly do přední irské šlechty (1. markýz z Droghedy, 1. markýz z Londonderry), další dcera Frances (1751-1820) měla za manžela předčasně zemřelého dědice vévody z Newcastle, Henryho Pelham-Clintona, hraběte z Lincolnu. Ze synů jediný Edward (1752-1785) byl duchovním, dalších šest synů našlo uplatnění u dvora, v armádě a námořnictvu, všichni také zasedali v Dolní sněmovně (tři z nich byli i poslanci irského parlamentu).