Franz Hruschka

Franz Hruschka
Narození24. června 1900
Vídeň
Úmrtí11. dubna 1982 (ve věku 81 let)
Mnichov
Povoláníarchitekt
PříbuzníEmanuel Hruška (bratranec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Franz Hruschka, též Hruška (24. června 1900 Vídeň[1] – 11. dubna 1982 Mnichov), byl česko-německý architekt a výtvarník.

Život

Narodil se ve Vídni inženýrovi Johannovi Hruschkovi a jeho ženě Marii, rozené Havelkové, od čtyř let žil s rodinou v Praze. Ovládal tak češtinu stejně dobře jako němčinu, československé občanství získal však kvůli svému místu narození až v roce 1930. V roce 1932 si změnil jméno na Hruška.[1] Byl bratrancem českého projektanta Emanuela Hrušky.[2]

V roce 1923 absolvoval pražskou německou techniku a získal doktorát technických věd. Pracoval následně pro stavební firmu Bohumíra Kozáka,[2] kde se seznámil s pozdějším spolupracovníkem Janem Šebánkem. Na počátku 30. let se osamostatnil a účastnil se četných veřejných soutěží, často spolu se Šebánkem, např. na budovu zemského úřadu v Bratislavě nebo civilního letiště na Ruzyni. Tyto návrhy se zpravidla nedočkaly realizace, Hruška se tak živil především menšími soukromými zakázkami. Spolupracoval i s architektem Adolfem Foehrem a společně s ním byl významným členem spolku německých architektů Gemeinschaft deutscher Architekten in der Tschechoslowakischen Republik (GDA);[3] před válkou byl jeho místopředsedou. Na konci 30. let navrhl velký bytový dům v pražských Bubnech, pozdější Malý Berlín, kam se i s rodinou přestěhoval. Na Světové výstavě v New Yorku 1939 měl navrhnout interiér restaurace navazující na československý výstavní pavilon, avšak kvůli mnichovské dohodě z realizace sešlo.[1]

Od roku 1940 byl kandidátem členství v NSDAP, patrně kvůli tlaku gestapa a možnosti pomáhat svému okolí.[1] Během 2. světové války pracoval na pražských urbanistických projektech,[4] mezi jiným na přijímací síni náměstka primátora ve Staroměstské radnici.[5] V roce 1942 však musel svou kancelář zavřít a začít pracovat u říšské inspekce zbrojní výroby.[1]

Po válce nebyl odsunut a bylo mu ponecháno československé občanství; byl mu však zabaven byt a zakázáno pracovat v pozici architekta. V dubnu 1946 se proto s transportem UNRRA přesunul do Mnichova, kde získal místo architekta u městského podniku pro správu a výstavbu obecních bytů; mezi roky 1949 a 1963 byl členem představenstva podniku. O rok později se k němu připojila i žena Christina a jejich děti, které do té doby zůstávaly v Praze. Jeho další osud není znám.[1]

Dílo

Galerie

  • Obytný blok Malý Berlín v Praze 7 - Holešovicích
    Obytný blok Malý Berlín v Praze 7-Holešovicích
  • Obytný blok Malý Berlín - detail fasády
    Obytný blok Malý Berlín – detail fasády
  • Vila Bohumíra Kozáka v Praze - Střešovicích
    Vila Bohumíra Kozáka v Praze-Střešovicích

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i TOMÁNEK, Martin. Architekt, který (ne)zmizel. Hobulet [online]. Praha 7, 2020-12-28 [cit. 2020-12-19]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e LUKEŠ, Zdeněk. Splátka dluhu: Praha a její německy hovořící architekti 1900 – 1938. Praha: Fraktály Publishers, 2002. 217 s. ISBN 80-86627-04-7. Kapitola Franz Hruschka, s. 67–71. 
  3. ↑ Informační systém abART – osoba: Hruška Franz. abart-full.artarchiv.cz [online]. [cit. 2019-05-20]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c DĚČÍN///TETSCHEN – architektura na severu Čech. decin-tetschen.net [online]. [cit. 2019-05-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ Jednou větou. S. 3. Vídeňské noviny [online]. 1940-02-22 [cit. 2022-01-13]. S. 3. Dostupné online. 
  6. ↑ Praha 7 [online]. 2017-09-15 [cit. 2019-05-20]. Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy