Giuseppe Farina

Nino Farina
Narození30. října 1906
Turín
Úmrtí30. června 1966 (ve věku 59 let)
Chambéry
NárodnostItálieItálie Itálie
Kariéra ve Formuli 1
Aktivní roky1950 - 1955
TýmyFerrari, Alfa Romeo, Lancia
Závody34
Mistr světa1 (1950)
Vyhrané závody5
Stupně vítězů20
Body celkem115,33
Pole positions5
Nejrychlejší kola5
První závodGP Velké Británie 1950
První vítězstvíGP Velké Británie 1950
Poslední vítězstvíGP Německa 1953
Poslední závodGP Itálie 1955
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emilio Giuseppe „Nino“ Farina (30. října 1906 Turín – 30. června 1966 Chambéry) byl italský pilot Formule 1, který se v roce 1950 stal prvním mistrem světa.

První vůz dostal Farina od svého otce – zakladatele první karosářské továrny v Turíně La Stabilimenti Farina – už ve svých 9 letech. Na závodní dráze se objevil v roce 1932 na závodech do vrchu Aosta – St. Bernard, ale havaroval. V meziválečném období seděl střídavě za volantem Maserati a Alfy Romeo. Prvního vítězství dosáhl 2. září 1934 na okruhu v italské Bielle.[1] Farina divákům předvedl vítězství stylem start-cíl a vedl závod od začátku do konce. Dosáhl průměrné rychlosti 109,8 km/h a ještě zajel nejrychlejší kolo závodu v čase 14:55 min, tj. 117,2 km/h.[2] V letech 1937 – 1939 se stal třikrát Mistrem Itálie. Ve 44 letech poprvé zvítězil v Grand Prix. V roce 1955 odešel z Formule 1. V roce 1956 se neúspěšně pokoušel kvalifikovat na 500 mil Indianapolis. Deset let poté, co ukončil svou závodní kariéru, zemřel při dopravní nehodě po nárazu do telegrafního sloupu.

Farinova zatáčka

Farina byl znám svou rychlou jízdou v zatáčkách. V roce 1949 se zúčastnil závodu Velké ceny Československa, který se jel na Masarykově okruhu v Brně, který v této době byl trasován po běžných silnicích Brna. Farina v letotočivé zatáčce ve stoupání ke Kohoutovicím nezvládl řízení a vjel mezi diváky.

Zmatený Farina vylezl z vozu a dezorientován vběhl do dráhy přijíždějícímu Parnellovi, který sice intenzivně brzdil, ale nabral šokovaného Farinu na kapotu. Parnell také havaroval. Farina skončil s pohmožděninami a Parnell si zlomil ruku.[3] Od podzimu 2010 zatáčku - nazvanou jako Farinova - zdobí pomníček, který vybudovali místní motorističtí nadšenci.[4]

Zraněno bylo 14 osob. Přes péči záchranářů dva z diváků svým zraněním v nemocnici podlehli. O tři kola později na stejném místě havaroval i závodník princ Bira.[5]

Od této nehody se místu začalo říkat Farinova zatáčka[6]. V roce 2010 zde byl na památku události vybudován žulový pomník, který je obklopen bílými sloupy[7].

Tituly

Vítězství

Formule 1

Vítězství v mistrovství světa

Reference

  1. ↑ SNELLMAN, Leif. Dr. Giuseppe "Nino" Farina (I) [online]. 2023-11-22 [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ SNELLMAN, Leif. V MASARYKUV OKRUH [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, Felix Muelas, 2023-11-22 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. 
  3. ↑ VURBS, P. Závody vozů formule 1 v Československu se před 71 lety utopily v krvi [online]. Praha: Mobile app (nastartu.cz), 2020-09-25 [cit. 2024-01-27]. Dostupné online. 
  4. ↑ VIČÍK, Radek. Před sedmdesáti lety se v krvi zrodila legenda Masarykova okruhu, Farinova zatáčka [online]. Praha: Economia, 2019-09-25 [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. 
  5. ↑ Masarykův okruh - historie [online]. Brno: liskovec.unas.cz [cit. 2024-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-20. 
  6. ↑ pomník: Farinova zatáčka - památný úsek Masarykova okruhu - Profil objektu. encyklopedie.brna.cz [online]. [cit. 2023-03-29]. Dostupné online. 
  7. ↑ ŠEBOROVÁ, Silvie. Brnboniéra, aneb, Umění v Brně (skoro) pro všechny. Brno: [s.n.] 229 stran s. ISBN 978-80-88313-20-5, ISBN 80-88313-20-1. OCLC 1369540717 

Externí odkazy

Mistři světa Formule 1
1950–19701971–19911992–20122013–dosud
Itálie Italští jezdci Formule 1

Michele Alboreto • Giovanna Amati • Elio de Angelis • Marco Apicella • Alberto Ascari  • Luca Badoer • Giancarlo Baghetti • Lorenzo Bandini • Enrico Bertaggia • Felice Bonetto • Pietro Bordino • Gianmaria Bruni • Ivan Capelli • Andrea de Cesaris • Corrado Fabi • Luigi Fagioli • Giuseppe Farina  • Maria Teresa de Filippis • Giancarlo Fisichella • Giorgio Francia • Carlo Franchi • Antonio Giovinazzi • Nicola Larini • Giovanni Lavaggi • Vitantonio Liuzzi • Lella Lombardi • Umberto Maglioli • Pierluigi Martini • Stefano Modena • Andrea Montermini • Gianni Morbidelli • Luigi Musso • Riccardo Paletti • Giorgio Pantano • Max Papis • Riccardo Patrese • Franco Rol • Domenico Schiattarella • Dorino Serafini • Vincenzo Sospiri • Gabriele Tarquini • Jarno Trulli • Alessandro Zanardi • Renzo Zorzi

Legenda: – mistr světa
Belgie Vítězové Grand Prix Belgie Belgie
Itálie Vítězové Grand Prix Itálie Itálie
Německo Vítězové Grand Prix Německa Německo
Spojené království Vítězové Grand Prix Velké Británie Spojené království
Autoritní data Editovat na Wikidatech