Interpersonální komunikace

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Interpersonální komunikace je vzájemná komunikace mezi dvěma nebo více jedinci. Současná sémiotika připouští i komunikaci ne-lidskou (komunikaci na úrovni říše zvířecí a rostlinné, jistě i v interakci s říší lidskou – těmito specifiky se pak zabývají obory jako biosémiotika, zoosémiotika a další). Motivace ke komunikaci je v zásadě skrytá (latentní) funkce.

Potřeba komunikace

Potřeba komunikovat je přirozená. Každý komunikant má však jiné potřeby, týkající se též intenzity komunikace. Někteří lidé potřebují častý a pravidelný kontakt, jiní komunikaci nevyhledávají tak často. Potřeba komunikovat je ovlivněna také zaměstnáním. Lidé, kteří ve své práci po celý den komunikují, si od komunikace potřebují odpočinout a věnovat se takzvané aktivní relaxaci. Záměrné a dlouhodobé vyhýbání se komunikaci může být ale příznakem psychické dysbalance.

Motivace ke komunikaci

Český psycholog Zbyněk Vybíral klasifikuje druhy motivací následovně:^[1]

• Kognitivní – potřeba se vyjádřit, sdělit něco svému okolí. Chceme, aby byl komunikační partner obohacen o naše myšlenky, aby se něco nového dozvěděl. Výraz kognitivní znamená poznávací, související s poznáním – proto – kognitivní motivace ke komunikaci odpovídá sémantické náplni výrazu.
• Sdružovací – potřeba navazovat nové vztahy a kontakty prostřednictvím komunikace, potřeba sounáležitosti, potřeba „někam patřit“ prostřednictvím realizované komunikace.
• Sebepotvrzovací – potřebujeme komunikovat a tím budovat svou identitu a své „já“. To modelujeme podle našich reakcí v komunikačních situacích, jimž jsme vystaveni a podobně.
• Adaptační – přizpůsobujeme se okolí, signalizujeme svou sociální roli, kterou buď naplňujeme nebo toto odmítáme rolové stereotypy – nenaplňujeme očekávání společnosti.
• Přesilová – potřeba předvést se před ostatními, vyniknout.
• Existenciální – slouží k udržování psychického zdraví. Hlavním rysem je pocit nutnosti komunikovat. Při nenaplnění existenciální motivace ke komunikaci dochází k psychické nepohodě, depresivním stavům a podobně.
• Požitkářská – komunikujeme, abychom se zabavili, rozptýlili, nemysleli na starosti, odpočinuli si. Pro komunikanta je radostí, když může komunikovat. Jiní autoři právě tuto motivaci shrnují pod jednoduché a zprofanované slovo koverzace.
• Zvláštní druh motivace – potřeba něco zamluvit, převést pozornost od nějakého choulostivého tématu atd.

Odkazy

Reference

Literatura

• DeVITO, Joseph A. Základy mezilidské komunikace. Praha 2008. ISBN 978-80-247-2018-0.
• SCHNEIDEROVÁ, Martina – SCHNEIDER, Marek. Metodika výuky komunikačních dovedností na II. st. ZŠ a SŠ z pohledu pedagogické praxe: náměty pro začínajícího učitele [online]. Ostrava, 2010 [cit. 2012-11-14]. cz.1.07/2.2.00/07.0355. Dostupné z: http://projekty.osu.cz/synergie/dok/opory/metodika-vyuky-komunikacnich-dovednosti-na-ii-st-zs-a-ss-z-pohledu-pedagogicke-praxe-namety-pro-zacinajiciho-ucitele.pdf. Studijní opora. Ostravská univerzita v Ostravě.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu mezilidská komunikace na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.