Jošinori Ósumi

Jošinori Ósumi
Narození9. února 1945 (79 let)
Fukuoka
Alma materTokijská univerzita (1963–1972)
Rockefellerova univerzita (1974–1977)
Fukuoka Prefectural Fukuoka High School
Povoláníbiolog
ZaměstnavateléGraduate University for Advanced Studies
Tokijský technologický institut
National Institute for Basic Biology, Japan
OceněníCena Asahi (2008)
Kyoto Prize in Basic Sciences (2012)
Clarivate Citation Laureates (2013)
Shitsan Pai International Award (2015)
Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (2015)
… více na Wikidatech
ChoťMariko Ōsumi
RodičeYoshio Ōsumi
PříbuzníKazuo Ōsumi (sourozenec)
Kenkai Naganuma (dědeček z matčiny strany)
Kiyoharu Ōsumi (synovec)
Masasuke Yoshida (švagrovství)
Citát
“Vždycky jsem chtěl udělat něco, co nikdo jiný neudělá. Rozpad buněk mi připadal zajímavý, a tak jsem u něj začal.” [1]
Webwww.ohsumilab.aro.iri.titech.ac.jp/english.html
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jošinori Ósumi (japonsky 大隅 良典, Ósumi Jošinori, Hepburnovým přepisem Ōsumi Yoshinori; * 9. února 1945 Fukuoka) je japonský buněčný biolog specializující se na autofagii a profesor ve Frontier Research Center Tokijském technologickém institutu.

V roce 2012 obdržel Kjótskou cenu za základní vědy[2] a roku 2016 získal Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství za svůj výzkum na poli mechanismů autofagie.[3]

Životopis

Ósumi se narodil 9. února 1945 ve Fukuoce na ostrově Kjúšú. Tituly B. Sci. (1967) a D. Sci. (1974) obdržel na Tokijské univerzitě, postdoktorát absolvoval na newyorské Rockefellerově universitě v letech 1974 až 1977.

Následně se vrátil na Tokijsou univerzitu jako výzkumný pracovník, v roce 1986 se stal přednášejícím a v roce 1988 se habilitoval na pozici docenta. V roce 1996 se přesunul do Národního ústavu pro biologii v Okazaki, kde byl jmenován profesorem. Mezi lety 2004 a 2009 také pracoval jako profesor na Graduate University for Advanced Studies v Hajamě jako profesor. Od roku 2009 působil zároveň na třech institucích, v roli emeritního profesora Národního ústavu pro biologii a Graduate University for Advanced Studies, a na pozici profesora Ústavu pro integrovaný výzkum v rámci Tokijského technologického institutu. Na něm zůstal i jako emeritní profesor po svém odchodu do důchodu v roce 2014 a k roku 2016 zde vedl Výzkumnou skupinu pro buněčnou biologii.

V roce 2016 mu byla udělena Nobelova cena za fyziologii a lékařství za objev mechanismů autofagie.

Ósumiho objevy vedly k vytvoření nového paradigmatu v rámci našeho chápání toho, jak buňka recykluje svůj obsah. Jeho objevy otevřely cestu k porozumění zásadní role autofagie v mnoha fyziologických procesech, například v adaptaci k hladovění nebo v odpovědi na infekci. Mutace v genech regulujících autofagii mohou způsobit nemoc; autofágní procesy se podílejí mimo jiné na vzniku rakoviny či neurologických onemocnění.
— Z tiskové zprávy k udělení NC za fyziologii a lékařství pro rok 2016[3]

Ocenění

  • Fujihara Award, Fujihara Foundation of science (2005)
  • Cena japonské akademie, Japonská akademie (2006)
  • Asahi Prize, Asahi Shimbun (2009)
  • Kjótská cena v základních vědách (2012)[4]
  • Gairdner Foundation International Award (2015)
  • Mezinárodní cena za biologii (2015)
  • Keio Medical Science Prize (2015)
  • Rosenstielova cena (2015)
  • Wileyho cena v biomedicínských vědách (2016)
  • Nobelova cenu za fyziologii a medicínu (2016)[5]

Publikace

  • TSUKADA, M; OHSUMI, Y. Isolation and characterization of autophagy-defective mutants of Saccharomyces cerevisiae.. FEBS letters. 25 October 1993, s. 169-74. PMID 8224160. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  • MIZUSHIMA, N; NODA, T; YOSHIMORI, T; TANAKA, Y; ISHII, T; GEORGE, MD; KLIONSKY, DJ. A protein conjugation system essential for autophagy.. Nature. 24 September 1998, s. 395-8. PMID 9759731. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  • KABEYA, Y.; MIZUSHIMA, N.; UENO, T.; YAMAMOTO, A.; KIRISAKO, T.; NODA, T.; KOMINAMI, E. LC3, a mammalian homologue of yeast Apg8p, is localized in autophagosome membranes after processing. The EMBO Journal. 2000, s. 5720–5728. DOI 10.1093/emboj/19.21.5720. PMID 11060023. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  • ICHIMURA, Y; KIRISAKO, T; TAKAO, T; SATOMI, Y; SHIMONISHI, Y; ISHIHARA, N; MIZUSHIMA, N. A ubiquitin-like system mediates protein lipidation.. Nature. 23 November 2000, s. 488-92. PMID 11100732. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  • OHSUMI, Y. Molecular dissection of autophagy: two ubiquitin-like systems.. Nature reviews. Molecular cell biology. March 2001, s. 211-6. PMID 11265251. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  • KUMA, A; HATANO, M; MATSUI, M; YAMAMOTO, A; NAKAYA, H; YOSHIMORI, T; OHSUMI, Y. The role of autophagy during the early neonatal starvation period.. Nature. 23 December 2004, s. 1032-6. PMID 15525940. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  • HANADA, T; NODA, NN; SATOMI, Y; ICHIMURA, Y; FUJIOKA, Y; TAKAO, T; INAGAKI, F. The Atg12-Atg5 conjugate has a novel E3-like activity for protein lipidation in autophagy.. The Journal of biological chemistry. 28 December 2007, s. 37298-302. PMID 17986448. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yoshinori Ohsumi na anglické Wikipedii.

  1. POLLARD, Niklas; KELLAND, Kate. Japanese scientist wins Nobel medicine prize for work on 'self-eating' cell mechanism. Reuters [online]. 2016-10-03 [cit. 2016-10-03]. Dostupné online. (angličtina) 
  2. Lawrence Biemiller, "Kyoto Prize Je Udělována na 3 Učenci" Kronika Vysokoškolského Vzdělávání Nov. 10, 2012 [1]
  3. a b The Nobel Prize in Physiology or Medicine 2016 [online]. The Nobel Foundation, 03-10-2016 [cit. 2016-10-03]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  4. Yoshinori Ohsumi [online]. [cit. 2016-10-03]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  5. Yoshinori Ohsumi wins Nobel prize in medicine for work on autophagy [online]. [cit. 2016-10-03]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Jošinori Ósumi na Wikimedia Commons
  • Jošinori Ósumi na stránce Tokijského technologického institutu (anglicky)
  • Oficiální tisková zpráva o Ósumiho ziskání Nobelovy ceny na www.nobelprize.org (anglicky)
Nositelé Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství
1901–1925
1926–1950
  • Johannes Fibiger (1926)
  • Julius Wagner-Jauregg (1927)
  • Charles Nicolle (1928)
  • Christiaan Eijkman / Frederick Hopkins (1929)
  • Karl Landsteiner (1930)
  • Otto Heinrich Warburg (1931)
  • Charles Scott Sherrington / Edgar Douglas Adrian (1932)
  • Thomas Morgan (1933)
  • George Whipple / George Richards Minot / William Parry Murphy (1934)
  • Hans Spemann (1935)
  • Henry Hallett Dale / Otto Loewi (1936)
  • Albert Szent-Györgyi (1937)
  • Corneille Heymans (1938)
  • Gerhard Domagk (1939)
  • Henrik Dam / Edward Adelbert Doisy (1943)
  • Joseph Erlanger / Herbert Spencer Gasser (1944)
  • Alexander Fleming / Ernst Boris Chain / Howard Walter Florey (1945)
  • Hermann Joseph Muller (1946)
  • Carl Ferdinand Cori / Gerty Coriová / Bernardo Houssay (1947)
  • Paul Hermann Müller (1948)
  • Walter Rudolf Hess / António Egas Moniz (1949)
  • Philip Showalter Hench / Edward Calvin Kendall / Tadeus Reichstein (1950)
  • 1951–1975
  • Max Theiler (1951)
  • Selman Abraham Waksman (1952)
  • Hans Adolf Krebs / Fritz Albert Lipmann (1953)
  • John Franklin Enders / Frederick Chapman Robbins / Thomas Huckle Weller (1954)
  • Hugo Theorell (1955)
  • André Frédéric Cournand / Werner Forßmann / Dickinson W. Richards (1956)
  • Daniel Bovet (1957)
  • George Wells Beadle / Edward Lawrie Tatum / Joshua Lederberg (1958)
  • Arthur Kornberg / Severo Ochoa (1959)
  • Frank Macfarlane Burnet / Peter Brian Medawar (1960)
  • Georg von Békésy (1961)
  • Francis Crick / James Dewey Watson / Maurice Wilkins (1962)
  • John Carew Eccles / Alan Lloyd Hodgkin / Andrew Fielding Huxley (1963)
  • Konrad Bloch / Feodor Lynen (1964)
  • François Jacob / André Lwoff / Jacques Monod (1965)
  • Francis Peyton Rous / Charles Brenton Huggins (1966)
  • Ragnar Granit / Haldan Keffer Hartline / George Wald (1967)
  • Robert W. Holley / Har Gobind Khorana / Marshall Warren Nirenberg (1968)
  • Max Delbrück / Alfred Hershey / Salvador Luria (1969)
  • Julius Axelrod / Ulf von Euler / Bernard Katz (1970)
  • Earl Wilbur Sutherland (1971)
  • Gerald Edelman / Rodney Robert Porter (1972)
  • Karl von Frisch / Konrad Lorenz / Nikolaas Tinbergen (1973)
  • Albert Claude / Christian de Duve / George Emil Palade (1974)
  • David Baltimore / Renato Dulbecco / Howard Martin Temin (1975)
  • 1976–2000
  • Baruch Samuel Blumberg / Daniel Carleton Gajdusek (1976)
  • Roger Guillemin / Andrew Schally / Rosalyn Yalowová (1977)
  • Werner Arber / Daniel Nathans / Hamilton O. Smith (1978)
  • Allan McLeod Cormack / Godfrey N. Hounsfield (1979)
  • Baruj Benacerraf / Jean Dausset / George Davis Snell (1980)
  • Roger W. Sperry / David H. Hubel / Torsten Wiesel (1981)
  • Sune Bergström / Bengt Samuelsson / John Vane (1982)
  • Barbara McClintocková (1983)
  • Niels Kaj Jerne / Georges Köhler / César Milstein (1984)
  • Michael S. Brown / Joseph L. Goldstein (1985)
  • Stanley Cohen / Rita Leviová-Montalciniová (1986)
  • Susumu Tonegawa (1987)
  • James W. Black / Gertrude Belle Elionová / George H. Hitchings (1988)
  • J. Michael Bishop / Harold E. Varmus (1989)
  • Joseph Murray / E. Donnall Thomas (1990)
  • Erwin Neher / Bert Sakmann (1991)
  • Edmond H. Fischer / Edwin G. Krebs (1992)
  • Richard John Roberts / Phillip A. Sharp (1993)
  • Alfred G. Gilman / Martin Rodbell (1994)
  • Edward B. Lewis / Christiane Nüssleinová-Volhardová / Eric F. Wieschaus (1995)
  • Peter C. Doherty / Rolf Martin Zinkernagel (1996)
  • Stanley B. Prusiner (1997)
  • Robert F. Furchgott / Louis Ignarro / Ferid Murad (1998)
  • Günter Blobel (1999)
  • Arvid Carlsson / Paul Greengard / Eric Kandel (2000)
  • 2001–
  • Leland H. Hartwell / Tim Hunt / Paul Nurse (2001)
  • Sydney Brenner / H. Robert Horvitz / John Sulston (2002)
  • Paul Lauterbur / Peter Mansfield (2003)
  • Richard Axel / Linda B. Bucková (2004)
  • Barry Marshall / Robin Warren (2005)
  • Andrew Z. Fire / Craig C. Mello (2006)
  • Mario Capecchi / Martin Evans / Oliver Smithies (2007)
  • Harald zur Hausen / Françoise Barré-Sinoussi / Luc Montagnier (2008)
  • Elizabeth Blackburnová / Carol W. Greiderová / Jack W. Szostak (2009)
  • Robert G. Edwards (2010)
  • Bruce Beutler / Jules A. Hoffmann / Ralph M. Steinman (2011)
  • John Gurdon / Šin’ja Jamanaka (2012)
  • James Rothman / Randy Schekman / Thomas Südhof (2013)
  • John O'Keefe / May-Britt Moserová / Edvard Moser (2014)
  • William C. Campbell / Satoši Ómura / Tchu Jou-jou (2015)
  • Jošinori Ósumi (2016)
  • Jeffrey C. Hall / Michael Rosbash / Michael W. Young (2017)
  • James P. Allison / Tasuku Hondžó (2018)
  • Gregg L. Semenza / Peter J. Ratcliffe / William Kaelin (2019)
  • Harvey J. Alter / Michael Houghton / Charles M. Rice (2020)
  • David Julius / Ardem Patapoutian (2021)
  • Svante Pääbo (2022)
  • Katalin Karikóová / Drew Weissman (2023)
  • Autoritní data Editovat na Wikidatech