Julie Šamberková

Julie Šamberková
Julie Šamberková
Julie Šamberková
Narození11. září 1846
Březová nad Svitavou
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí3. února 1892
Hamburk
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
ChoťFrantišek Ferdinand Šamberk (1866–1876)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julie Šamberková, rozená Knornová (11. září 1846, Březová nad Svitavou[1] – 3. února 1892, Hamburk, Německo, sebevražda)[2], byla česká divadelní herečka.

Životopis

Divadelní působení zahájila jako operní pěvkyně v roce 1865 v Praze na Žofíně[3], kde byla pobočná scéna Prozatímního divadla. Později získala angažmá v Olomouci u německé opery. Zde se seznámila s F. F. Šamberkem a 7. ledna 1866 uzavřeli sňatek [4][5]. Z důvodu nemocných hlasivek však zanechala zpěvu a působila dále jen v činohře [6]. V roce 1867 nastoupila u Švandovy divadelní společnosti, v letech 1867–1876 byla v angažmá v Prozatímním divadle.

S manželem Františkem Ferdinandem Šamberkem měla tři děti – Dagmar (zemřela mladá), Egmonta (novináře a zpěváka) a Vladimíra (herce a malíře) [7].

V roce 1876 se rozešla s manželem a odešla i se syny do Německa, kde působila na scénách v Berlíně, Hamburku a Frankfurtu nad Mohanem. Hostovala také v USA a v letech 1880–1885 hrála v německém divadle v Praze. V sezóně 1885/1886 byla angažována v Národním divadle v Praze, kde převzala mnoho rolí po Marii Pospíšilové, která odešla hrát do Německa. I přes úspěchy v Praze odešla znovu do ciziny a v roce 1888 ukončila uměleckou činnost.

V závěru života žila v Hamburku, kde provozovala pronajatý penzion s restaurací Restaurant Schamberg [8]. Zde v únoru roku 1892 spáchala sebevraždu.

Působení na Národním divadle

V Národním divadle, kde byla angažována v letech 1885–1886 vytvořila celkem 15 rolí.[9]

Dílo

V Pivodově pěvecké škole[pozn. 1] se učila zpívat u kapelníka Wilhelma Jahna (1835–1900),[pozn. 2] hrát na klavír a herectví se učila u Friederike (Bedřišky) Herbstové[12] (1805–1866).[12] Onemocnění hlasivek po těžkém porodu (dcera brzy po porodu zemřela) jí znemožnilo pokračovat v operní kariéře, a tak byla nucena se přeorientovat na činohru. Kvůli změně hlasu po onemocnění hlasivek nabyla zvláštní ostrosti v hlasovém projevu, který dobře vyjadřoval ironii, chlad a pýchu, což se jí hodilo např. pro ztvárnění Shakespearových ženských postav, ale později i pro ztvárnění různých psychologických stavů aristokratek a krutých panovnic v dramatech jiných autorů. Je řazena k představitelkám deklamačního hereckého stylu.[13]

Citát

„ V naší Moderní galerii visí veliký obraz Brožíkův, portrét to Julie Šamberkové z r. 1876. Je zobrazena v roli Messaliny; hrávalať tuto císařovnu divých chtíčů německy i česky v oblíbené někdy hře Wilbrandtově. Podívejte se na ten obraz: ay, every inch a queen, troufám si nanovo obměniti věčná slova Shakespearova. “
— Jaroslav Kvapil [14]

Divadelní role (výběr)

  • 1865 Giuseppe Verdi: Troubadour, Leonora j.h., Prozatímní divadlo
  • 1865 Carl Maria von Weber: Střelec kouzelník, Anika j.h., Prozatímní divadlo
  • 1865/66 Giacomo Meyerbeer: Robert der Teufel, Alice, MD Olomouc – Karel König
  • 1865/66 Vincenzo Bellini: Norma, Adalgisa, MD Olomouc – Karel König
  • 1865/66 Wolfgang Amadeus Mozart: Die Zauberflöte, Pamina, MD Olomouc – Karel König
  • 1865/66 Charles Gounod: Faust, Gretchen, MD Olomouc – Karel König
  • 1865/66 Ernst Benjamin Salomon Raupach: Mlynář a jeho dítě, MD Olomouc – Karel König
  • 1866 Giacomo Meyerbeer: Hugenoti, Valentina, Prozatímní divadlo
  • 1866 Jacques Offenbach: Krásné Gruzínky, Ferosa, Prozatímní divadlo
  • 1866 Jacques Offenbach: Píseň pana Fortunina, Valenta, Prozatímní divadlo
  • 1866 Christoph Willibald Gluck: Armida, Fenice, Prozatímní divadlo
  • 1866 Friedrich Schiller: Smrt Valdštýnova, Hraběnka Trčková, Prozatímní divadlo
  • 1867 Václav Vlček: Eliška Přemyslovna, Eliška Rejčka, Švandova společnost i Prozatímní divadlo (1875)
  • 1867 Eugene Scribe: Sklenice vody, Královna Anna, Švandova společnost
  • 1867 Josef Jiří Kolár: Magelona, Eva z Losů, Švandova společnost i Prozatímní divadlo (1867) i Národní divadlo (1886)
  • 1867 Friedrich Schiller: Panna Orleánská, Johana, Švandova společnost
  • 1867 Heinrich Laube: Hrabě Essex, Alžběta, Prozatímní divadlo
  • 1867 Friedrich Schiller: Marie Stuartka, Alžběta, Prozatímní divadlo
  • 1867 William Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic, Blažena, Prozatímní divadlo
  • 1868 Jacques Offenbach: Orfeus v podsvětí, Juno, Prozatímní divadlo
  • 1869 William Shakespeare: Macbeth, Lady Macbeth, Švandova společnost i Prozatímní divadlo
  • 1869 William Shakespeare: Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete, Olivie, Prozatímní divadlo
  • 1870 Félicien Mallefille: Skeptikové, Sidonie Landurel, Prozatímní divadlo
  • 1870 Albert Emil Brachvogel: Narcis, Markýza de Pompadour, Prozatímní divadlo
  • 1871 Josef Jiří Kolář: Pražský žid, Verena, Prozatímní divadlo
  • 1871 Gustav Freytag: Journalisté, Božena z Proseče, Prozatímní divadlo
  • 1873 Emanuel Bozděch: Z doby kotillonův, Markýza de Logny, Prozatímní divadlo
  • 1873 Alexandre Dumas ml.: Dáma s kameliemi, Marguerite Gauthier, Prozatímní divadlo
  • 1874 Vítězslav Hálek: Záviš z Falkenštejna, Královna Kunhuta, Prozatímní divadlo
  • 1874 Victorien Sardou: Spekulant a jeho rod, Klotilda, Prozatímní divadlo
  • 1875 Friedrich Schiller: Don Carlos, kralevic hispánský, Princezna Eboli, Prozatímní divadlo
  • 1875 Emanuel Bozděch: Baron Goertz, Ulrika Eleonora, Prozatímní divadlo
  • 1876 Adolf von Wilbrandt: Valeria Messalina, Prozatímní divadlo
  • 1880 Friedrich Schiller: Maria Stuart, Maria Stuart, StD (Deutsches Landestheater)
  • 1881 Johann Wolfgang Goethe: Torquato Tasso, Eleonore Sanvitale, StD (Deutsches Landestheater)
  • 1882 Gotthold Ephraim Lessing: Miss Sarah Sampson, Marwood, StD (Deutsches Landestheater)
  • 1884 Édouard Pailleron: Der Zündende Funke, Leonie von Renot, StD (Deutsches Landestheater)
  • 1886 Ladislav Stroupežnický: Krištof Kolumbus, Beatrice, Národní divadlo
  • 1886 Victorien Sardou: Theodora, Theodora, Národní divadlo
  • 1886 William Shakespeare: Hamlet, Kněžna v divadelní hře, Národní divadlo

Inspirace ve výtvarném umění

Václav Brožík: Messalina (čb. knižní reprodukce, 1924)

Herečku ztvárnil Václav Brožík v roli Messaliny. Obraz je v majetku Národní galerie.[15]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Pivodova pěvecká škola byla pražská hudebně vzdělávací škola, která působila v letech 1869–1940.[10]
  2. ↑ Wilhelm Jahn byl dirigent a hudební skladatel působící ve Vídeňské filharmonii. Jako dirigent byl angažován v Praze v letech 1857–1864.[11]

Reference

  1. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1838-1872 v Březové nad Svitavou, sign. M-20 2296, ukn.591, str.76. Dostupné online
  2. ↑ Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 92, 93
  3. ↑ NOVÁK, Ladislav. Stará garda Národního divadla. Praha: Jos. r. Vllímek, 1944. Dostupné online. Kapitola František Ferdinand a Julie Šamberkovi, s. 174–201. 
  4. ↑ Matrika oddaných Olomouc, 1844-1873, s. 247 (snímek 125
  5. ↑ Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 93
  6. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 481
  7. ↑ Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 91, 94
  8. ↑ Ladislav Novák: Stará garda Národního divadla, vyd. Jos. R. Vilímek, Praha, str.188
  9. ↑ Archiv ND: Julie Šamberková
  10. ↑ Český hudební slovník osob a institucí: Pivodova pěvecká škola [online]. Brno: Centrum hudební lexikografie, rev. 2017-12-26 [cit. 2023-04-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-04-04. 
  11. ↑ Český hudební slovník: Wilhelm Jahn [online]. Brno: Centrum hudební lexikografie, rev. 2011-10-01 [cit. 2023-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-04-04. 
  12. ↑ a b ŠORMOVÁ, Eva. Česká činohra 19. a začátku 20. století : osobnosti. Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-80-7008-340-6. 
  13. ↑ Šamberková, Julie - ČESKÁ DIVADELNÍ ENCYKLOPEDIE. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2023-03-27]. Dostupné online. 
  14. ↑ Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 95
  15. ↑ PILAŘOVÁ, J. Královna jeviště. Naše rodina. 1988-02-10, s. 14. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0323-2743. 

Literatura

ŠORMOVÁ, Eva. Česká činohra 19. a začátku 20. století : osobnosti. Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-80-7008-340-6. 

Externí odkazy

  • JELÍNKOVÁ, Táňa. Tajemství životní energie. Večerní Praha. 1996-09-13, roč. 96. Dostupné online. 
  • PILAŘOVÁ, J. Královna jeviště. Naše rodina. 1988-02-10, s. 14. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0323-2743. 
  • Šamberková, Julie - ČESKÁ DIVADELNÍ ENCYKLOPEDIE. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2023-03-27]. Dostupné online. 
Autoritní data Editovat na Wikidatech