Matouš Talíř
| prof. JUDr. Matouš Talíř | |
|---|---|
 Matouš Talíř | |
| Poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1880 – 1890[1] | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1880 – 1885 | |
| Rektor české Univerzity Karlo-Ferdinandovy | |
| Ve funkci: 1889 – 1890 | |
| Předchůdce | František Josef Studnička |
| Nástupce | Vladimír Tomsa |
| Děkan Právnické fakulty UK | |
| Ve funkci: 1887 – 1888 | |
| Předchůdce | Jan Jaromír Hanel |
| Nástupce | Jiří Pražák |
| Ve funkci: 1892 – 1893 | |
| Předchůdce | František Storch |
| Nástupce | Albín Bráf |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | staročeská strana |
| Narození | 20. září 1835 Střížov Rakouské císařství  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 30. srpna 1902 (ve věku 66 let) Hluboká nad Vltavou Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Alma mater | Karlo-Ferdin. univ. |
| Commons | Matouš Talíř |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Matouš Talíř (20. září 1835 Střížov[2] – 30. srpna 1902 Hluboká nad Vltavou[3])[4] byl rakouský a český vysokoškolský pedagog, právník, národohospodář, statistik a politik, ve 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady, rektor Univerzity Karlovy.
Biografie
Narodil se v jihočeském Střížově. V rodné obci vychodil základní školu, gymnázium studoval v Českých Budějovicích, kde se naučil německy. Od roku 1856 studoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Po škole nastoupil jako konceptní praktikant na zemské finanční ředitelství v Praze. V roce 1862 se stal substitutem komisaře u finanční stráže, kde se následujícího roku stal koncipistou. Pak se ale vrátil k akademické dráze. V roce 1866 získal na pražské univerzitě titul doktora práv. Specializoval se na rakouské finanční právo. Roku 1869 se zde habilitoval. Od roku 1871 byl mimořádným a od roku 1882 řádným profesorem rakouského finančního práva a statistiky na Univerzitě Karlově v Praze. Napsal odborné studie o daňových systémech. V roce 1888 a 1893 byl děkanem filozofické fakulty Univerzity Karlovy, v předcházejících letech byl děkanem právnické fakulty. V roce 1889/1890 byl rektorem univerzity. Dosáhl titulu dvorního rady.[4][5]
Angažoval se i politicky. V období let 1877–1884 zasedal ve sboru obecních starších města Prahy. Od roku 1879 byl rovněž členem statistické komise města Prahy, jíž od roku 1881 předsedal.[4] V 80. letech 19. století se zapojil i do zemské a celostátní politiky. V doplňovacích volbách roku 1880 byl zvolen v kurii venkovských obcí (volební obvod Jindřichův Hradec, Lomnice, Třeboň, N. Bystřice) do Českého zemského sněmu.[6] Mandát zde obhájil ve volbách v roce 1883.[7] Po volbách v roce 1889 zasedl na sněmu opět, nyní ale jako virilista, tedy poslanec, který nabývá mandátu z titulu své funkce, v tomto případě funkce rektora české univerzity v Praze.[8] Politicky patřil k staročeské straně.[5]
Zasedal také v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam usedl po volbách roku 1879 za kurii městskou, obvod Kolín, Poděbrady atd. Slib složil 30. listopadu 1880.[9]
Zemřel po delší nemoci náhle během pobytu na letním bytě v jihočeské Hluboké v srpnu 1902.[4] Ostatky byly pak uloženy na Olšanské hřbitovy.
Odkazy
Reference
- ↑ V období let 1889–1890 poslancem coby virilista, tedy z titulu funkce rektora české univerzity.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
- ↑ a b c d Prof. dr. M. Talíř. Národní politika. Srpen 1902, roč. 20, čís. 240, s. 3–4. Dostupné online.
- ↑ a b Prof. dr. Matouš Talíř mrtev. Národní listy. Srpen 1902, roč. 42, čís. 240, s. 3. Dostupné online.
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1878skc/2/stenprot/001schuz/s001002.htm
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1883skc/1/stenprot/001schuz/s001001.htm
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1889skc/1/stenprot/001schuz/s001004.htm
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Matouš Talíř na Wikimedia Commons 
Autor Matouš Talíř ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Matouš Talíř
- Nekrolog v deníku Národní politika
| Rektoři Univerzity Karlovy | |
|---|---|
| 1882–1920 (česká Karlo-Ferdinandova univerzita) | 1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý |
| od 1920 (Univerzita Karlova) | 1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková |
| Děkani Právnické fakulty UK | |
|---|---|
| c. k. česká univerzita Karlo-Ferdinandova (1882–1920) | Emil Ott (1882–1883, 1883–1884) • Alois Zucker (1884–1885) • Antonín Randa (1885–1886) • Jan Jaromír Hanel (1886–1887) • Matouš Talíř (1887–1888) • Jiří Pražák (1888–1889) • Josef Stupecký (1889–1890) • Emil Ott (1890–1891) • František Storch (1891–1892) • Matouš Talíř (1892–1893) • Albín Bráf (1893–1894) • Jan Jaromír Hanel (1894–1895) • Leopold Heyrovský (1895–1896) • Alois Zucker (1896–1897) • Jaromír Čelakovský (1897–1898) • Josef Stupecký (1898–1899) • Jiří Pražák (1899–1900) • Bohuslav Rieger (1900–1901) • Kamil Henner (1901–1902) • Albín Bráf (1902–1903) • Leopold Heyrovský (1903–1904) • Karel Hermann-Otavský (1904–1905) • Jaromír Čelakovský (1905–1906) • František Fiedler (1906–1907) • Kamil Henner (1907–1908) • Cyril Horáček (1908–1909) • Emanuel Tilsch (1909–1910) • Josef Vančura (1910–1911, 1911–1912) • Josef Gruber (1912–1913) • August Miřička (1913–1914) • Josef Prušák (1914–1915) • Miloslav Stieber (1915–1916) • Jan Krčmář (1916–1917) • Josef Drachovský (1917–1918) • František Vavřínek (1918–1919) • Václav Hora (1919–1920) |
| Univerzita Karlova (1920–1939) | Jan Kapras (1920–1921) • Vilém Funk (1921–1922) • Karel Hermann-Otavský (1922–1923) • Antonín Hobza (1923–1924) • Josef Vančura (1924–1925) • Jiří Hoetzel (1925–1926) • Karel Kadlec (1926–1927) • Vilibald Mildschuh (1927–1928) • August Miřička (1928–1929) • Emil Svoboda (1929–1930) • Miloslav Stieber (1930–1931) • Arnošt Wenig-Malovský (1931–1932) • Josef Drachovský (1932–1933) • Otakar Sommer (1933–1934) • Vilém Funk (1934–1935) • František Vavřínek (1935–1936) • Václav Hora (1936–1937) • Jan Kapras (1937–1938) • Jiří Hoetzel (1938–1939) • Antonín Hobza (1939) |
| Univerzita Karlova (1945–) | Arnošt Wenig-Malovský (1945) • Jan Matějka (1945–1946) • Theodor Saturník (1946–1947) • Cyril Horáček (1947–1948) • Josef Tureček (1948–1952) • Jan Bartuška (1952–1954) • Ferdinand Boura (1954–1957) • František Štajgr (1957–1958) • Valér Fábry (1958–1961) • Oldřich Průša (1961–1967) • Otakar Plundr (1967–1969) • Zdeněk Češka (1969–1973) • Vladimír Delong (1973–1980) • Josef Mečl (1980–1989) • Ivan Mucha (1990–1991) • Valentin Urfus (1991–1994) • Dušan Hendrych (1994–2000) • Vladimír Kindl (2000–2006) • Aleš Gerloch (2006–2014) • Jan Kuklík (2014–2022) • Radim Boháč (od 2022) |
