Nepřímý důkaz v kriminalistice a soudním dokazování

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Nepřímý důkaz, v kriminalistice nazývaný indicie,^[1] je v kriminalistice a soudním a správním dokazování důkaz, který sám o sobě nestačí k tomu, aby mohl být učiněn závěr o existenci toho, co se má dokázat, dokazuje však skutečnost jinou, která s objasňovanou skutečností souvisí.^[2][3] (například otisky prstů na vražedné zbrani jsou nepřímý důkaz, dokazují jen to, že určitá osoba měla někdy zbraň v ruce, nikoliv to, že s ní spáchala vraždu). Nepřímý důkaz má důkazní význam jen ve spojení s jinými nepřímými nepochybnými důkazy, s nimiž tvoří ucelenou soustavu, jejíž články na sebe logicky navazují a navzájem nejsou v rozporu a která tak vede nepochybně k určitému závěru o dokazované věci a vylučuje možnost jiného závěru.^[3]

Použití

V zásadě jsou však všechny důkazy buď statistické (diskrétní) nebo jednoznačně související (spojité) povahy.^[zdroj?] Přičemž i se spojitými důkazy můžeme pracovat dále opět buď statisticky nebo spojitě.^[zdroj?] Od těchto základních vlastností a dispozic důkazů se odvíjí možnost řadit je buď do pevných nebo volných důkazních řetězců, logicky je kombinovat nebo zvyšovat statistickou váhu určitého tvrzení.^[zdroj?]

Mezi nepřímé důkazy lze řadit i důkazy statistické povahy (diskrétní) nebo takové spojité^[zdroj?] (přímo související) důkazy, se kterými je s ohledem na dokazovanou skutečnost možné pracovat jen statisticky, resp. jen zvyšují váhu, pravděpodobnost cílového tvrzení v soudním či policejním dokazování.^[zdroj?]

Může tedy existovat spojitý důkaz, který nemusí být přímým důkazem (např. nalezení smrtící zbraně). Rovněž může existovat mnoho indicií nebo markerů pro cílové tvrzení (např. o něčí vině), a přesto toto tvrzení nelze prokázat jednoznačně (spojitě), například pomocí jednoznačných logických operací na základě těchto (statistických, diskrétních) důkazů.^[zdroj?]

Nepřímé důkazy kladné umožňují zjištění určité skutečnosti, nepřímé důkazy záporné její existenci vylučují. Nepřímé důkazy mohou být co do hodnověrnosti stejně spolehlivé jako důkazy přímé, pouze dokazování je obtížnější.^[2]

Pouze některé nepřímé důkazy (v kriminalistice a soudním dokazování) lze ověřit pomocí logického nebo matematického nepřímého důkazu.^[zdroj?]

Většina justičních omylů má původ právě v nesprávné práci s nepřímými důkazy, buď v chybném používání matematické logiky, v záměně důkazů diskrétních a spojitých, ve špatném odhadu/výpočtu váhy (pravděpodobnosti) diskrétného důkazu nebo v jejich chybném řetězení a kombinování.^[zdroj?]

Typy nepřímých důkazů

Nepřímé důkazy se třídí podle například do těchto skupin:^[zdroj?]

• Nepřímý důkaz charakteru stop (daktyloskopické, pachové, krevní)
• Nepřímý důkaz charakteru předmětů (smrtící zbraň, osobní předměty)
• Nepřímý důkaz charakteru objektů trestného činu (mrtvola, část těla, poškozený automobil)
• Nepřímý důkaz statistického charakteru (např.: existuje 50% pravděpodobnost, že se podezřelý v daný čas nacházel na daném místě)
• Nepřímý důkaz charakteru markerů - náznaků - rysů (psychologické, anamnetické, sociálně-historické - převážně opět statistické povahy). (V určité zemi v určitém desetiletí mafie obvykle pere peníze prostřednictvím filmových společností, heren nebo obchodů s potravinami - takový marker nazýváme sociálně-historickým a nemusí mít potřebnou váhu v jiném desetiletí nebo v jiné zemi.)
• Nepřímý důkaz charakteru svědectví
• Nepřímý důkaz charakteru rozporů ve výpovědi (slovní důkaz, časový důkaz)

Nepřímý důkaz jednoznačný a nejednoznačný

Tento článek možná obsahuje výsledky vlastního výzkumu.

Můžete pomoci Wikipedii tím, že informace upravíte na základě věrohodných zdrojů a přidáte reference, aby uváděná tvrzení byla ověřitelná. Podívejte se na diskusní stránku, kde mohou být uvedeny další detaily.

---

Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce článku zdůvodněte vložení šablony.

Termín nepřímý důkaz označuje dvě podstatně rozdílné věci. Jednak označuje důkaz, který je sice nezpochybnitelný, ale který nestačí k usvědčení ze spáchání trestného činu, protože nehovoří přímo k tomuto činu, není s ním jednoznačně spojen. (Například mám důkaz, že podezřelá osoba v den zabití určité osoby autem jela autem a její vozidlo ještě navíc třeba nese známky podobné obvyklým známkám střetu vozidla a člověka.)

Jiné nepřímé důkazy mají charakter spíš náznaků, příznaků, vodítek, markerů a statistických zjištění a má smysl je odlišit a nazývat nepřímými důkazy víceznačnými. (Například, že podezřelý pochází ze sociálně závadného prostředí, že byl už za podobnou činnost trestán, že nese typologické a psychologické rysy možného pachatele, že se s obětí dostával do psychologicky vypjaté situace, že nese markery typické v dané lokalitě a v daném čase pro obvyklé pachatele daného trestného činu, že je vysoká statistická pravděpodobnost, že mohl být v daném okamžiku na daném místě apod.)

Zatímco pro získání usvědčujícího řetězu důkazů při kombinaci nepřímých důkazů jednoznačné povahy těchto stačí obvykle jen několik, pro přesvědčivý důkazní obraz v případě hromadění nepřímých důkazů víceznačných jich potřebujeme obvykle větší množství a v pravém smyslu je nelze řetězit a jejich vyhodnocení může být více zatíženo subjektem posuzovatele, resp. má charakter pouhého zvyšování pravděpodobnosti, že je podezřelý viníkem.

Reference

Související články

• Dokazování
• Důkaz (právo)
• Kriminalistika

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.