Philippe Barbarin

Jeho Eminence Philippe Barbarin
Kardinál-kněz Arcibiskup lyonský
Philippe kardinál Barbarin
Církev	římskokatolická
Provincie	Lyonská
Arcidiecéze	Lyonská
Sídlo	Lyon
Předchůdce	Louis-Marie Billé
Nástupce	Olivier de Germay
Heslo	„Regnum Christi floreat“ „Kristovo království ať vzkvétá“
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	17. prosince 1977
Biskupské svěcení	22. listopadu 1998 světitel kardinál Louis-Antoine de Noailles
Kardinálská kreace	21. října 2003 kreoval Jan Pavel II.
Titul	kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	biskup moulinský (1998–2002)
Osobní údaje
Datum narození	17. října 1950 (73 let)
Místo narození	Rabat, Maroko
Národnost	francouzská
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Philippe Xavier Christian Ignace Marie kardinál Barbarin (* 17. října 1950, Rabat, Maroko) je francouzský římskokatolický duchovní, v letech 2002–2020 lyonský arcibiskup a Primas Galie.

V březnu 2019 byl nepravomocně shledán vinným ze zatajování sexuálního zneužívání nezletilých jiným duchovním. Proti rozsudku se odvolal a odvolací soud jej obvinění zprostil.

Životopis

Philippe Barbarin studoval v Paříži filozofii a katolickou teologii. Získal licenciát z teologie a je doktorem filozofie. Dne 17. prosince 1977 byl vysvěcen na kněze a následujících osm let působil jako vikář v Alfortville a Vincennes. V letech 1985 až 1990 pracoval jako duchovní a učitel v Saint-Maur. Zabýval se také otázkami ekumenického hnutí. V letech 1991 až 1994 byl farářem v Boissy-Saint-Léger, v letech 1994 až 1998 pracoval v semináři ve Vohitsoa na Madagaskaru.

V roce 1998 byl jmenován biskupem v Moulins. Biskupské svěcení přijal 22. listopadu téhož roku. V roce 2002 se stal nástupcem kardinála Billého na místě arcibiskupa lyonského a získal čestný titul „primas Galie“.

21. října 2003 ho papež Jan Pavel II. při konzistoři jmenoval kardinálem a byl mu přidělen titulární kostel Santissimà Trinità al Monte Pincio.^[1]

Krytí sexuálního zneužívání

V březnu 2019 byl Barbarin shledán vinným ze zatajování sexuálního zneužívání nezletilých jiným duchovním. Proti rozsudku se odvolal. O ohledem na presumpci neviny papež František nepřijal jeho rezignaci.^[2] Po zprošťujícím rozsudku papež jeho rezignaci dne 6. března 2020 přijal.

Členství v římské kurii

Philippe Barbarin je členem následujících institucí:

• Kongregace pro bohoslužbu a svátosti
• Kongregace pro společnosti zasvěceného života a společnosti apoštolského života

Dílo

• Théologie et sainteté
• Histoire des missions chrétiennes, hlavní autor Jean Étèvenaux
• Paul Claudel: maître spirituel pour notre temps, spoluautor Jean Bastaire
• Le rabbin et le cardinal: un dialogue judéo-chrétien d'aujourd'hui, spoluautoři Gilles Bernheim a Jean-François Mondot

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Philippe Barbarin na německé Wikipedii.

Literatura

• Anura Gurugé, The Next Pope: After Pope Benedict XVI, 2010, str. 22-23, ISBN 978-0-615-35372-2

Související články

• Seznam žijících kardinálů
• Seznam kardinálů jmenovaných Janem Pavlem II.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Philippe Barbarin na Wikimedia Commons
• Osoba Philippe Barbarin ve Wikicitátech
• Philippe Barbarin na catholic-hierarchy.org
• Profil v biografickém slovníku kardinálů Salvadora Mirandy Archivováno 26. 8. 2014 na Wayback Machine.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.