San Pancrazio (Řím)

San Pancrazio
Fasáda kostela
Místo
Stát	Itálie Itálie
Souřadnice	41°53′5,6″ s. š., 12°27′14,58″ v. d.

Základní informace
Církev	katolicismus
Zasvěcení	svatý Pankrác
Architektonický popis
Výstavba	6. století
Další informace
Adresa	piazza San Pancrazio, 5A - Roma, Řím, Itálie Itálie
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bazilika San Pancrazio je římský kostel, založený v 6. století za hrabami Říma na Via Aurelia.

Historie

Baziliku založil papež Symmachus (498–514) na místě lázně (lat. balneum), v níž byli křtěni první římští křesťané. V katakombách pod ní dala zbožná žena Ottavilla pohřbít tělo mučedníka svatého Pankráce. Bazilika byla upravována v 7. století za papeže Honoria I. a o století později na pokyn papeže Řehoře Velikého, který byl Pankrácovým ctitelem a nad jeho hrobem pronesl první kázání (homilii sv. Pankráce). Středověkou podobu chrámu dovršil Pietro Aragonský roku 1205.

V roce 1606 dal baziliku přestavět kardinál Ludovico Monreale, a na římse portálu hlavního vchodu dal vytesat své jméno a titul (LVDOVICUS CARD. S. MONTIS REGALIS). Papež Alexandr VII. (1655–1667) dal baziliku s přilehlým objektem do užívání řádu obutých karmelitánů.

Mezi kardinály - tituláře patřili mj. budoucí papežové Pavel IV. (15. leden – 24. září 1537), Klement VIII. (18. prosinec 1585 – 30. leden 1592) a Inocenc XII..

Roku 1854 byla bazilika prohlášena národním památníkem.

Památky

Fresky nad arkádou v presbytáři: vlevo svatý Diviš a svatý Pankrác, vpravo svatý Calepodius a svatý Pankrác, autor Antonia Tempesta (připsáno).
Oltářní obraz svaté Terezie z Ávily namaloval Palma il Giovane.
Sakristie: muzeum
Rozsáhlé katakomby jsou přístupné ze sakristie, mají dvě oddělení (cubicula) se zbytky nástěnných maleb.

Titulus S. Pancratii

Ferdinando Pinzetta (1517–1527)
Francesco Corsaro (1528–1534)
Gian Pietro Carafa (1537)
Federico Cesi (1545–1550)
Juan Álvarez y Alva de Toledo (1551–1553)
Miguel de Silva (1553)
Giovanni Antonio Capizzuchi (1556–1562)
Bernardo Navagero (1562)
Stanislav Hosius (1562–1565)
Simon de Nigro Pasca (1565)
Tolomeo Galli (o Bartolomeo, o Gallo) (1565–1568)
Giovanni Paolo della Chiesa (1568–1575)
neobsazen (1575–1586)
Ippolito Aldobrandini (1586–1592)
Girolamo Mattei (1592–1603)
Pietro Aldobrandini (1604–1605)
Domenico Ginnasi (1605–1606)
Ludovico de Torres (1606–1609)
neobsazen (1609–1617)
Gabriel Trejo y Paniagua (1617–1621)
Cosimo de Torres (1623–1641)
Gaspare Mattei (1643–1648)
neobsazen (1648–1653)
Francesco Maidalchini, jako diakonie (1653–1654)
Carlo Gualterio, jako diakonie (1654–1667)
Giacomo Franzoni (1670–1673)
Pietro Vidoni (1673–1681)
Antonio Pignatelli (1681–1691)
Bandino Panciatichi (1691–1710)
neobsazen (1710–1721)
Damian Hugo Philipp von Schönborn (1721–1726)
Vincenzo Lodovico Gotti, O.P. (1728–1738)
neobsazen (1738–1743)
Gioacchino Bessozzi, OCist. (1743–1744)
Federico Marcello Lante Montefeltro della Rovere (1745–1753)
Giuseppe Maria Feroni (1753–1764)
neobsazen (1764–1824)
Giovanni Battista Bussi (1824–1844)
neobsazen (1844–1848)
Carlo Vizzardelli (1848–1851)
Clément Villecourt (1855–1867)
Josip Mihalovic (1877–1891)
Francesco Ricci-Paracciani (1891–1894)
Achille Manara (1895–1906)
Aristide Rinaldini (1907–1920)
Giovanni Bonzano (1922–1924)
Lorenzo Lauri (1927–1941)
neobsazen (1941–1946)
Carlos Carmello Vasconcellos Motta (1946–1982)
José Alí Lebrún Moratinos (1983–2001)
Antonio Cañizares Llovera (2006–)

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků San Pancrazio na anglické Wikipedii a San Pancrazio fuori le mura (titolo cardinalizio) na italské Wikipedii.