Totální válka

Totální válka je válka, v níž jsou za účelem vítězství nasazeny všechny lidské a hospodářské zdroje země. V takové válce se méně (někdy vůbec ne) rozlišuje mezi kombatantem a civilistou, protože obě skupiny lze považovat za součást válečného úsilí. Často dochází k úmrtím civilistů při zničení vojenské výrobní kapacity; příkladem bylo bombardování Drážďan a jaderný útok na Japonsko za druhé světové války.

Praxe totální války se uplatňovala po staletí, ale pouze od poloviny do konce 19. století byla uznávána jako samostatná třída vojenství. V nacistickém Německu totální válka zahrnovala totální nasazení.

Historie myšlenky

Myšlenka totální války má svůj původ u Carla von Clausewitze (1780–1831), následně generála Ericha Ludendorffa (1865–1937), od nějž ji převzal Adolf Hitler, který ji uskutečnil v nacionální podobě. Nacionalismus lze ve světové válce sledovat například ve snahách válčících zemí odstraňovat jakékoliv stopy nepřátelských národů – názvy ulic, podniků, lidé s jménem v nepřátelském jazyce se přejmenovávali. Jiným pojmem pak je totalitarismus, který spočívá v suspendaci moci parlamentu. K totalitarismu došlo například v Anglii přijetím zmocňovacího zákona v r. 1914, v Itálii parlament roku 1915 de facto předal moc vládě a v r. 1934 v Německu po přesvědčovací Hitlerově kampani se nakonec parlament vzdal moci. Ve Francii byla moc parlamentu pouze omezena. Parametrem totalitarismu je i míra rozsahu moci státu, který pak zasahuje téměř do všeho (výroby, dopravy, těžby, práce, svobody obyvatel, vlastnictví, vedení podniků, určování cen a mezd).

Národní socialismus

Ve smyslu používaném národními socialisty je „totální válka“ válkou, v jejímž průběhu se využívají všechny dostupné zdroje. Budoucí polní maršál Ernst Busch ve spisu z roku 1937 popsal válku budoucnosti jako totální válku,^[1] v níž se ruší rozdíl mezi domovem a domácí frontou. Součástí válečného aparátu se stávají veškeré výrobní prostředky a veškerá pracovní síla civilního obyvatelstva. Tyto snahy mají sloužit skutečnému cíli, totiž zničení nepřítele.^[2]

Výraz se všeobecně rozšířil během druhé světové války, kdy ho použil Joseph Goebbels 18. února 1943 během svého projevu v berlínském Sportpalastu, kde i hlavním heslem bylo „Totaler Krieg – Kürzester Krieg“ („totální válka – nejkratší válka“.^[3] V nacistickém Nměecku byla poté zavedena služební povinnost pro „úkoly spojené s obranou Říše“, která zahrnovala muže od 16 do 65 let a ženy od 17 do 45 let a prodlouženou pracovní dobu až na 14 hodin.^[4]

Znaky totální války

Totální válka obsahuje následující charakteristické prvky:^[5]

• totální mobilizace: uvolnění dalších sil pro frontu (např. ženy přebírají práci mužů), posílení zbrojního úsilí
• totální kontrola: synchronizace vůle lidu, propaganda
• totální metody: propojování různých zbraňových technologií a systémů, nerespektování mezinárodních úmluv
• totální válečné cíle: totální vojenské podrobení nepřítele, totální politické zbavení moci nepřítele.^[6]

Pojem „totální válka“ se také stal součástí psychologické války. Ve vojenství a válčení se jedná o obecný termín používaný k popisu metod a opatření pro ovlivňování chování a postojů nepřátelských sil a cizího civilního obyvatelstva v rámci vojenských operací nebo před nimi.

Odkazy

Reference

Literatura

• Hagen Schulze: Stát a národ v Evropských dějinách (In.: Staat und Nation in der europaischen Geschichte; př.: Pavla Lutovská a Karel Kubiš; Nakladatelství lidové Noviny (2003). ISBN 80-7106-393-2) str. 265–274

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.