Vízová politika schengenského prostoru

Evropská unie

Tento článek je o:
Politice a institucích
Evropské unie

Parlament

Předseda

Jerzy Buzek

Politické skupiny;

Joseph Daul: EPP

Martin Schulz: S&D

7. složení
Poslanci Evropského parlamentu (736)

členové 2009-14

Bureau

Místopředseda

Kvestor

Konference
Legislativní procedura

Rada Evropské unie

Předsednictví

Španělsko

Konfigurace:

General

Zahraniční věci

Ekonomika

Euro

Legislativní procedura

Hlasování
Sekretariát
Generální tajemník

Pierre de Boissieu

COREPER

Evropská rada

Předseda

Donald Tusk

Strany
Seznam zasedání

Komise

Junckerova Comm.
Předseda

Jean-Claude Juncker

Místopředseda

Frans Timmermans

Kristalina Georgieva

Maroš Šefčovič

Jyrki Katainen

Valdis Dombrovskis

Andrus Ansip

Federica Mogheriniová

Komisař
Veřejná služba
Generální tajemník

Catherine Day

Soudní dvůr

Evropský soudní dvůr
Tribunál
Soud pro veřejnou službu
Členové

Ostatní instituce

Centrální banka

Guvernért

ESCB

Euro

EMU

Eurozone

Účetní dvůr

Rozpočet

Investiční banka
Výbor regionů
EESC
Ombudsman
Ostatní orgány
Agentura
Národní parlamenty

Politika

Rozpočet
Čtyři svobody

Hospodářský prostor

Schengen

Politika

Zemědělství

Energetická politika

Rybolovná politika

Regionální politika

Občanství

Identita

Euroskepticismus

Integrace

Supranacionalismus

Federalismus

U.S.E.

Opt-out

Odstoupení

Volby

1979, 1984, 1989
1994, 1999, 2004

2009 (poslední volby)
2014 (nadcházející volby)
Politická strana

EPP

PES

ELDR

Svobodná aliance

Zelení

AEN

Levice

Demokratická strana

EUDemokraté

Parl. skupiny

EPP

S&D

ALDE

Greens-EFA

ECR

EUL-NGL

EFD

Referenda

z • d • e

Vízová politika schengenského prostoru je stanovena Evropskou unií a vztahuje se na schengenský prostor a další členské státy EU kromě Irska.^[1] Vízová politika umožňuje státním příslušníkům některých zemí vstoupit do schengenského prostoru letecky, po zemi nebo po moři bez víza pro pobyty do 90 dnů během 180denního období. Státní příslušníci některých dalších zemí musí mít vízum buď při příjezdu, nebo při tranzitu.

Schengenský prostor se skládá z 22 členských států EU a čtyř zemí mimo EU, které jsou členy ESVO: Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko. Bulharsko, Kypr a Rumunsko, ačkoli jsou členy EU, ještě nejsou součástí schengenského prostoru, nicméně mají vízovou politiku, která částečně vychází ze schengenského acquis.

Irsko odstoupilo od Schengenské dohody a místo toho uplatňuje svou vlastní vízovou politiku, stejně jako některá zámořská území členských států Schengenu.

Státní příslušníci zemí jednotného trhu EU jsou nejen osvobozeni od vízové povinnosti, ale jsou ze zákona oprávněni vstupovat a pobývat v ostatních členských zemích. Jejich právo na svobodu pohybu v ostatních členských zemích však může být omezeno ve vyhrazeném počtu situací, jak předepisují smlouvy EU.

Vízové výjimky

Svoboda pohybu

Související informace naleznete také v článku Směrnice o právech občanů.

Občané Evropské unie
Občané členských států ESVO

Pravidla pro svobodu pohybu
Směrnice 2004/38/ES definuje právo na volný pohyb občanů Evropského hospodářského prostoru (EHP), který zahrnuje Evropskou unii (EU) a tři členy Evropského sdružení volného obchodu (ESVO), Island, Norsko a Lichtenštejnsko.^[2]^[3]^[4] Švýcarsko, které je členem ESVO, ale není členem EHP, není směrnicí vázáno, ale má samostatnou bilaterální dohodu o volném pohybu s EU. Volný pohyb mezi Švýcarskem a ostatními zeměmi ESVO probíhá v souladu s úmluvou ESVO.^[5] Všechny tyto země tvoří jednotný trh EU. Státní příslušníci všech států jednotného trhu EU, kteří jsou držiteli platného cestovního pasu, pasového průkazu nebo občanského průkazu, mohou vzájemně vstupovat, pobývat a pracovat na území dalšího členského států bez víza. Nejsou-li schopni na hranici předložit platný cestovní pas nebo občanský průkaz, musí jim být přesto poskytnuta přiměřená příležitost získat potřebné dokumenty nebo si je nechat v přiměřené lhůtě přinést nebo doložit či prokázat jinými prostředky, že se na ně vztahuje právo volného pohybu.^[6]

Pravidla pro svobodu pohybu

Směrnice 2004/38/ES definuje právo na volný pohyb občanů Evropského hospodářského prostoru (EHP), který zahrnuje Evropskou unii (EU) a tři členy Evropského sdružení volného obchodu (ESVO), Island, Norsko a Lichtenštejnsko.^[2]^[3]^[4] Švýcarsko, které je členem ESVO, ale není členem EHP, není směrnicí vázáno, ale má samostatnou bilaterální dohodu o volném pohybu s EU. Volný pohyb mezi Švýcarskem a ostatními zeměmi ESVO probíhá v souladu s úmluvou ESVO.^[5] Všechny tyto země tvoří jednotný trh EU.

Státní příslušníci všech států jednotného trhu EU, kteří jsou držiteli platného cestovního pasu, pasového průkazu nebo občanského průkazu, mohou vzájemně vstupovat, pobývat a pracovat na území dalšího členského států bez víza. Nejsou-li schopni na hranici předložit platný cestovní pas nebo občanský průkaz, musí jim být přesto poskytnuta přiměřená příležitost získat potřebné dokumenty nebo si je nechat v přiměřené lhůtě přinést nebo doložit či prokázat jinými prostředky, že se na ně vztahuje právo volného pohybu.^[6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Visa policy of the Schengen Area na anglické Wikipedii.

↑ Schengen Visa – BMEIA, Außenministerium Österreich. web.archive.org [online]. 2015-11-17 [cit. 2022-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-11-17.
↑ EUR-Lex - 32004L0038 - EN - EUR-Lex. eur-lex.europa.eu [online]. [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑ EUR-Lex - l33152 - EN - EUR-Lex. eur-lex.europa.eu [online]. [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑ EUR-Lex - 22007D0158 - EN - EUR-Lex. eur-lex.europa.eu [online]. [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Short Overview of the EFTA Convention | European Free Trade Association. www.efta.int [online]. [cit. 2022-02-27]. Dostupné online.
↑ EUR-Lex - 62003CJ0215 - EN - EUR-Lex. eur-lex.europa.eu [online]. [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (anglicky)