Focke-Wulf Ta 183

Ta 183 Huckebein
Ta 183 Návrh II
Ta 183 Návrh II
Určenístíhací letoun
Původnacistické Německo
VýrobceFocke-Wulf
ŠéfkonstruktérKurt Tank
První letneuskutečněno
CharakterUkončen spolu s válkou
UživatelLuftwaffe
Vyrobeno kusů16 technologických nelétajících prototypů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Focke- Wulf Ta 183 Huckebein (také Focke-Wulf Jäger-Projekt VI) byl projekt německé proudové stíhačky z období druhé světové války. Měl se stát následníkem stíhačky Me 262 a jiných proudových letadel. Vývoj se do konce války nedostal dál, než k testům v aerodynamických tunelech, ale po válce ovlivnil některé konstrukce a na základě tohoto návrhu byl postaven stroj FMA Pulqui II.

Vznik a vývoj

Ta 183 B
Model konečného Návrhu III
Model Fw Super-Lorin

Začátkem roku 1945 se RLM (říšské ministerstvo letectví) dostalo do kontaktu se spojeneckými návrhy proudových letadel. Museli čelit strojům Gloster Meteor a tak (konečně) zastavili vývoj bombardérů a stíhacích bombardérů a pokračovalo se jen v návrzích proudových stíhaček, které by nahradily Me 262 a He 162.

Výsledkem byla série návrhů pokročilých letadel se šípovitými křídly pro lepší vlastnosti při nadzvukovém letu. Někteří inženýři navrhli bezocasá nadzvuková letadla (ale tehdy nevěděli, že bezocasá letadla měla při nadzvukové rychlosti velké problémy - to se ukázalo u amerického X-4 Bantam), jiní dokonce navrhli létající křídla či ornitoptéry. Největší šanci měl návrh profesora Kurta Tanka pod označením „Huckebein“ (posměváček, komik, který dělá druhým zle), také byl známý jako Projekt V (některé prameny uvádějí Projekt VI); ve firmě Focke-Wulf byl označovaný jako Návrh II.

Vývoj začal začátkem roku 1942 jako projekt V/ VI, kdy inženýr Hans Multhopp shromáždil konstrukční skupinu a začal navrhovat novou stíhačku založenou na studiích proudových stíhaček firmy Focke-Wulf. Multhopp pochopil, že tyto stroje neměly šanci uspět, protože nebyly schopny překonat zvukovou bariéru. Plánovalo se použít vylepšené proudové motory Heinkel HeS 011, i když první prototypy měly být poháněné ještě motory Jumo 004B. Uvažovalo se i o použití pomocných startovacích raketových motorů umístěných pod křídly s časem hoření 200 sekund. Křídla měla mít šípovitost 40° a být namontována ve středu trupu, oproti jiným návrhům dost daleko.

Původní návrh počítal s použitím ocasu tvaru T s hlavním vertikálním stabilizátorem a poddimenzovaným horizontálním stabilizátorem. Vertikální ocas měl šípovitost 60° a horizontální plochy měly tvar písmena V. Projekt však doprovázelo mnoho problémů, hlavně se stabilitou. Z tohoto důvodu se práce začala soustřeďovat na jiné projekty. I když RLM projekt zastavilo, později v něm nařídilo pokračovat.

Ta 183 měl krátký trup. Nasávací otvor se nalézal v nose letadla a přecházel pod kokpitem do motoru. Kokpit byl přetlakový a měl tvar skleněné bubliny, což dávalo pilotovi výborný rozhled. Hlavní výzbroj měly tvořit 4 kanóny MK 108 ráže 30 mm umístěné okolo nasávacího otvoru v nose. Stroj mohl nést i 500 kg bomb.

Multhoppův tým představil druhou verzi, Návrh III a upravený Návrh II. Upravený Návrh II měl trochu jiný tvar křídel a upravený podvozek, takže rozdíly velké nebyly. Návrh III měl šípovitost křídel 32° a kokpit s křídly byly posunuty víc dozadu. Také došlo k úpravám ocasu. Tato verze vypadala "konvenčněji", ale i tučně, protože byla krátká.

Druhý z těchto návrhů byl velením Luftwaffe oficiálně objednaný pro další zkoušky koncem roku 1944. 28. února 1945 nakonec vybrali z více projektů přepadových stíhaček stroj Junkers EF128, tým firmy Focke-Wulf skončil v soutěži druhý. Nakonec však během posledních dvou týdnů války komise v Bad Eilsen změnila názor a potvrdila, že Huckebein byl přece jen lepší konstrukcí. Kurtu Tankovi okamžitě přikázali, aby připravil výrobu. Plánované výkony stroje byly 1 000 km/h rychlost v 7 000 metrech. Předpokládaná výroba měla být 300 letadel za měsíc, přičemž na každé letadlo by bylo potřeba 2 500 hodin práce.

Bylo postaveno 16 prototypů, zkoušely se různé tvary ocasu. Z testovacích strojů měly být V1 až V3 poháněné motorem Jumo 004B, dokud by nepřišla zásilka motorů HeS 011. Ta 183 V4 až V14 byly prototypy nulté série a V15 a V16 byly používané pro statické testy. První let se měl konat v květnu roku 1945, ale 8. dubna továrnu obsadili Britové.

Vliv

Iae Pulqui II při vzletu
MiG-15
Saab Tunnan

Některé zdroje[1] uvádějí, že známý sovětský stroj, MiG-15 byl Ta 183 minimálně inspirován, protože Sověti se zmocnili plánů prototypu Ta 183 a v SSSR bylo značně praktikováno reverzní inženýrství. MiG-15 má některé povrchové podobnosti s Ta 183, ale jeho stavba je rozdílná, detaily a rozměry jsou také jiné. Za relativně zásadní lze považovat i rozdíl v použitých materiálech - duralumin D-16T MiGu-15 je všemi vlastnostmi zcela nepodobný dřevu a překližce použitým ke konstrukci a potahu křídel a ocasních ploch Ta 183. Nicméně tvarově podobné jsou ocasní plochy, kapkovitý překryt kabiny, nasávací otvor v přídi a umístění zbraní okolo přídě, což však bylo v té době běžné (podobně vypadaly i americké F-84, francouzské Dassault Ouragan a Mystère, či švédský Tunnan). Detailní popis vývoje stíhačky MiG-15 byl publikován ruským historikem Jefimem Gordonem[2], který vyvrací jakékoliv spojení s Ta 183 a ukazuje, že MiG 15 byl úplně jiný návrh. MiG-15 měl šípovitá křídla proto, že se sovětští konstruktéři chtěli údajně odlišit od západních návrhů. Tyto návrhy spíše vycházely z "více domácího" vývoje letounu MiG I-270 (který byl vyroben podle plánů další německé stíhačky Me 263)[3]

Po válce Kurt Tank, který byl v exilu v Argentině, pokračoval v projektu Ta 183 pod názvem IAe Pulqui II. Tato verze měla z neznámých důvodů křídla namontována výš, což vedlo k problémům při letu ve strmém úhlu.[zdroj⁠?] Tyto problémy byly řešitelné a tak se plánovala upravená verze, která měla problémy vyřešit. Nicméně finanční krize v roce 1953 a pád Juana Peróna v roce 1955 znamenaly definitivní konec.

Po konci války byl Multhopp v rámci operace Paperclip odvezen do USA, kde pokračoval ve vývoji letadel. Tam se podílel[zdroj⁠?] např. na strojích F-86 a F-84F, oba se šípovitými křídly. Další letadlo ovlivněné Ta 183 byl Saab 29 Tunnan.[zdroj⁠?] Konstruktéři ze Saabu dostali německou dokumentaci o šípovitých křídlech díky Švýcarům.[zdroj⁠?] To znamenalo začátek vývoje vynikajícího švédského letadla Tunnan, které sloužilo až do 70. let.

Specifikace (Ta 183 původní návrh)

Focke-Wulf Ta 183

Technické údaje

  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 10 m
  • Délka: 9,2 m
  • Výška: ??? m
  • Nosná plocha: 22,5 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 2 380 kg
  • Vzletová hmotnost: 4 300 kg
  • Plošné zatížení: 196 kg/m²
  • Pohonná jednotka:proudový motor Heinkel HeS 011 o tahu 15,6 kN

Výkony

  • Maximální rychlost: 955 km/h
  • Dostup: 14 000 m
  • Stoupavost: 20,4 m/s
  • Poměr Tah/Hmotnost: 0,37

Výzbroj

  • 4 kánony MK 108 ráže 30 mm
  • 4 střely Ruhrstahl X-4 nebo 500 kg bomb

Odkazy

Reference

  1. Myrha 1999, pp. 10,11.
  2. Gordon 2001, pp. 3–6.
  3. GUNSTON, Bill. Ilustrovaný průvodce: Německá, italská a japonská bojová letadla druhé světové války. Praha: Svojtka & Vašut, 1997. ISBN 80-7180-182-8. Kapitola Messerschmitt Me 263, s. 82. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Focke-Wulf Ta 183 na Wikimedia Commons
  • Luft '46 původní Ta 183
  • Ta 183 Návrh II
  • Fw Super-Lorin
Německé vojenské letouny druhé světové války
Stíhací letouny
Ar 65Ar 68Do 335Fw 190Ta 152Ta 154He 51He 112He 162He 219Bf 109Bf 110Me 163Me 210Me 262Me 410
Bombardovací letouny
Ar 234Do 17Do 23Do 217Do 335Fw 200He 111He 115He 177Ju 86Ju 88Ju 188Ju 388
Plovákové letouny a létající čluny
Ar 95Ar 196Ar 231BV 138Ha 139BV 222Do 16Do 18Do 24Do 26He 59He 60He 114He 115We 271
Průzkumné letouny
Ar 95Ar 196Ar 234Do 17Do 215Fw 189He 45He 46He 70He 170Hs 126
Transportní letouny a kluzáky
Ar 232DFS 230Go 242Go 244Ju 52Ju 90Ju 252Ju 352Ju 290Ju 390Ka 430Me 321Me 323Si 204
Cvičné a spojovací letouny
Ar 66 • Ar 69 • Ar 76Ar 79Ar 96Bü 131Bü 133Bü 180Bü 181 • Bü 182 • Fi 156Fw 44Fw 56Fw 58F 13W 34He 72 • Kl 31 • Kl 32Kl 35Bf 108Fh 104Si 202Sk 257
Bitevní letouny
Ar 66Go 145He 45He 50Hs 123Hs 129Ju 87
Vrtulníky a vírníky
Fa 223Fa 330Fl 265Fl 282
Experimentální a specializované letouny
DFS 39 • DFS 193 • DFS 194 • Fw 47 • Fi 158 • Ju 49 • He 116He 119He 176He 178LF 1Me 261Mistel
Malosériové letouny
Prototypy a projekty
Ao 225 • Ar 77 • Ar 80 • Ar 81 • Ar 195 • Ar 197 • Ar 198 • Ar 199 • Ar 340 • Ar 396E.555 • AS 6 • Ba 349BV 40Ha 137Ha 140BV 142BV 144BV 155BV 238 • P.175 • P.200 • P.202Do 19 • Do 317 • DFS 228DFS 346 • Fi 98 • Fi 99 • Fi 157 • Fi 256 • Fw 57 • Fw 62Fw 159 • Ta 183 • Fw 191 • He 118 • He 274He 280He 343He 519Ho 229Ju 85Ju 89Ju 187Ju 287Ju 288Hs 121 • Hs 122 • Hs 124 • Hs 125 • Hs 127 • Hs 128 • Hs 130Hs 132Ju 322Bf 161Bf 162Me 209-IIMe 263Me 264Me 309Me 328Me 509 • Me 609 • Me P. 1101 • Li P.01 • Li P.04 • Li P.10 • Li P.11 • Li DM-1 • Li P.13 • Li P.13a • Li P.13b • Li P.15 • Li P.20 • Sk P.14 • Sk SL-6 • So 334
Bezpilotní letouny a řízené střely
As 292 • BV 143BV 246Fi 103Hs 117Hs 293 • Hs 295 • Hs 296 • Hs 297 • Hs 298
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • LCCN: sh00000290
  • NLI: 987007290989605171