Heinkel He 280

He 280
UrčeníJednomístný stíhací
Původnacistické Německo
VýrobceErnst Heinkel AG
ŠéfkonstruktérRobert Lusser
První let30. března 1941
CharakterProjekt ukončen
Vyrobeno kusů9
VariantyHe 280V-1 až V-9
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heinkel He 280 bylo německé proudové stíhací letadlo z období druhé světové války, které mělo na svém kontě hned několik světových prvenství. Bylo totiž první svého druhu, které nebylo stavěné jen jako experimentální, a tak si mohlo dělat nárok na titul prvního bojového proudového letadla na světě, a to ještě dvoumotorového. Přestože výsledky testů byly velmi slibné a jednalo o plnohodnotný bojový stroj, nevzbudil zájem z oficiálních míst, protože tehdy se ještě vedení německé armády domnívalo, že vítězství je na dosah, a tak odmítli něco, co by nemohli ihned nasadit.[1]

Vývoj

První prototyp He 280 V1 (DL+AS) byl dokončen a poprvé vyzkoušen ve zkušebním středisku v Rechlinu jako kluzák 11. září 1940 ve vleku za letounem Heinkel He 111. Za řízení prvního prototypu usedl Flugkapitän Paul Bader. Do 17. března 1941 provedl He 280 V1 41 bezmotorových letů, poté proběhla instalace odstředivých motorů HeS 8 A (tah 585 kg). Po 9. dubnu 1941, kdy firma Heinkel koupila podnik Hirth v Zuffenhausenu, nesly motory HeS 8 A konstruktéra Hanse-Joachima Pabst von Ohaina označení Heinkel-Hirth 001. V případě He 280 V1 šlo prozatím pouze o pozemní otestování palivové soustavy a motorových gondol. První samostatný proudový let vykonal až po druhém prototypu 1. dubna 1941, po němž pokračoval ve zkouškách. V listopadu 1942 byl přepraven do zkušebního střediska v Rechlinu, kde první prototyp v lednu 1942 procházel testy s pohonem čtyř pulzačních motorů Argus As 014 s tahem po 1,47 kN. Tyto pohonné jednotky, schopné naskočit až při určité dopředné rychlosti, způsobily nutnost dostávat He 280 V1 do vzduchu ve vleku za He 111H. Již při prvním takovém letu došlo k závadě vlečného zařízení a zkušební pilot firmy Argus Flugkapitän Schenk byl nucen stroj opustit ve výšce 2 400 m pomocí vystřelovacího sedadla, kterým byl stroj vybaven. Zapsal se tak do historie jako první letec, který tak učinil nedobrovolně v nouzi.

První samostatný proudový let He 280 proběhl 30. března 1941 s druhým prototypem He 280 V2 (GJ+CA), pilotovaným Flugbaumeisterem Fritzem Schäferem. 5. dubna 1941 do jeho kabiny usedl P. Bader, zastupující zkušební piloty Luftwaffe, aby stroj předvedl zástupcům Říšského ministerstva letectví (RLM). V létě 1942 byl vývojový program přenesen z Marienehe do Vídně-Schwechatu, kde byl V2 vybaven dvojicí proudových motorů Jumo 004 A o tahu po 8,164 kN. V červenci byla do tohoto prototypu instalována výzbroj tvořená třemi kanóny MG 151 ráže 20 mm.

Dne 5. července 1942 F. Schäfer poprvé odstartoval s třetím prototypem He 280 V3 (GJ+CB). 8. února 1943 byl nucen po odtržení lopatky turbíny u pravého motoru nouzově přistát se zataženým podvozkem. Téměř nepoškozený V3 již 11. února opět létal. Nedlouho poté přejel Schäfer při startu vzletovou dráhu a letoun skončil nepoškozen v zamrzlém poli.

Další prototyp He 280 V4 (GJ+CC) poháněla dvojice proudových motorů BMW 003 A-0, pátý vyrobený He 280 V5 (GJ+CD) pak vzlétal pomocí motorů Heinkel-Hirth 001.

He 280 V6 (NU+EA) s motory Jumo 004 byl testován v Rechlinu jako vzorový letoun stíhací-bombardovací verze He 280 B-1. Hlavňovou výzbroj tvořily tři kanóny MG 151 ráže 20 mm. Plánovaná výzbroj zahrnovala čtyři 20mm kanóny MG 151/20 (později ve verzi He 280 B dokonce šest + 500 kg pum). K plánovanému bojovému nasazení ale nakonec nedošlo, přestože cvičný souboj se soudobým vrtulovým stíhačem Focke-Wulf Fw 190 znamenal pro proudový letoun jasné vítězství.[1] Navíc se ukázalo, že souběžně vyvíjený Messerschmitt Me 262 bude mít lepší výkony a tak RLM nařídilo firmě Heinkel zastavení vývojových prací.

He 280 V7 (NU+EB)

Prototyp He 280 V7 (NU+EB) sloužil ke zkouškám jako kluzák, později byl vybaven motory Heinkel-Hirth 001, se kterými létal do února 1944.

He 280 V8 (NU+EC) měl motýlkovité ocasní plochy a motory Jumo 004. Jeho první let proběhl 19. července 1943. Po deseti zkušebních letech byly pohonné jednotky demontovány a od listopadu 1944 osmý prototyp létal jako kluzák.

He 280 V9 (NU+ED) byl dokončen v srpnu 1943 a sloužil v Rechlinu ke zkouškám motorů BMW 003 A-1. Od května 1944 byl tento stroj vybaven motory BMW 003 E a testován na letišti Vídeň-Schwechat.

Specifikace (He 280 V6)

Nákres
Nákres

Technické údaje

  • Posádka: 1
  • Rozpětí: 12,20 m
  • Délka: 10,40 m
  • Výška: 3,06 m
  • Hmotnost prázdného letounu: 3920 kg
  • Vzletová hmotnost: 5164 kg
  • Motory: 2× proudový motor Junkers Jumo 109-004A
  • Tah motoru: 8,173 kN

Výkony

  • Maximální rychlost u hladiny moře: 751 km/h
  • Maximální rychlost ve výšce 8500 m: 810 km/h
  • Počáteční stoupavost: 21 m/s
  • Praktický dostup: 11 400 m
  • Dolet: 650 km

Výzbroj

Odkazy

Reference

  1. a b GUNSTON, Bill. Ilustrovaný průvodce Bojová letadla druhé světové války. Praha: Svojtka & Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. S. 202. 

Literatura

  • GUNSTON, Bill. Ilustrovaný průvodce: Německá, italská a japonská bojová letadla druhé světové války. Praha: Svojtka & Co., 1997. ISBN 80-7180-182-8. 
  • GUNSTON, Bill. Ilustrovaný průvodce Bojová letadla druhé světové války. Praha: Svojtka & Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. 
  • MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe Část 2. Hostomice: Intermodel, 1997. 264 s. ISBN 80-901976-3-9. 
  • BALOUS, Miroslav. Heinkel He 280. Letectví+kosmonautika. 1996, roč. LXXII, čís. 23, 24, 25. ISSN 0024-1156. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Heinkel He 280 na Wikimedia Commons
  • Heinkel He 280
Německé vojenské letouny druhé světové války
Stíhací letouny
Ar 65Ar 68Do 335Fw 190Ta 152Ta 154He 51He 112He 162He 219Bf 109Bf 110Me 163Me 210Me 262Me 410
Bombardovací letouny
Ar 234Do 17Do 23Do 217Do 335Fw 200He 111He 115He 177Ju 86Ju 88Ju 188Ju 388
Plovákové letouny a létající čluny
Ar 95Ar 196Ar 231BV 138Ha 139BV 222Do 16Do 18Do 24Do 26He 59He 60He 114He 115We 271
Průzkumné letouny
Ar 95Ar 196Ar 234Do 17Do 215Fw 189He 45He 46He 70He 170Hs 126
Transportní letouny a kluzáky
Ar 232DFS 230Go 242Go 244Ju 52Ju 90Ju 252Ju 352Ju 290Ju 390Ka 430Me 321Me 323Si 204
Cvičné a spojovací letouny
Ar 66 • Ar 69 • Ar 76Ar 79Ar 96Bü 131Bü 133Bü 180Bü 181 • Bü 182 • Fi 156Fw 44Fw 56Fw 58F 13W 34He 72 • Kl 31 • Kl 32Kl 35Bf 108Fh 104Si 202Sk 257
Bitevní letouny
Ar 66Go 145He 45He 50Hs 123Hs 129Ju 87
Vrtulníky a vírníky
Fa 223Fa 330Fl 265Fl 282
Experimentální a specializované letouny
DFS 39 • DFS 193 • DFS 194 • Fw 47 • Fi 158 • Ju 49 • He 116He 119He 176He 178LF 1Me 261Mistel
Malosériové letouny
Prototypy a projekty
Ao 225 • Ar 77 • Ar 80 • Ar 81 • Ar 195 • Ar 197 • Ar 198 • Ar 199 • Ar 340 • Ar 396E.555 • AS 6 • Ba 349BV 40Ha 137Ha 140BV 142BV 144BV 155BV 238 • P.175 • P.200 • P.202Do 19 • Do 317 • DFS 228DFS 346 • Fi 98 • Fi 99 • Fi 157 • Fi 256 • Fw 57 • Fw 62Fw 159Ta 183Fw 191 • He 118 • He 274 • He 280 • He 343He 519Ho 229Ju 85Ju 89Ju 187Ju 287Ju 288Hs 121 • Hs 122 • Hs 124 • Hs 125 • Hs 127 • Hs 128 • Hs 130Hs 132Ju 322Bf 161Bf 162Me 209-IIMe 263Me 264Me 309Me 328Me 509 • Me 609 • Me P. 1101 • Li P.01 • Li P.04 • Li P.10 • Li P.11 • Li DM-1 • Li P.13 • Li P.13a • Li P.13b • Li P.15 • Li P.20 • Sk P.14 • Sk SL-6 • So 334
Bezpilotní letouny a řízené střely
As 292 • BV 143BV 246Fi 103Hs 117Hs 293 • Hs 295 • Hs 296 • Hs 297 • Hs 298